DEVĚTSIL
LÉKAŘSKÝ 
Petasites
officinalis
Lidový
název koňské kopyto, lopušice.
Roste na okrajích lesů, na březích
potoků na loukách. Devětsil
je jarní rostlina. Její načervenalé
květy vyrůstají z kožovitých
listů. Dorůstají do velikosti
klobouku a v létě jsou, zvláště
na venkově, používány na ochranu
před ostrým sluncem. Je
vynikající při vykloubeninách
a vymknutích. Listy se používají
i k obkladům. Kořeny
se sbírají ještě před rozkvětem.
Obsahuje
hlavně 0,1% silice, hořčinu,
slizové látky a tříslovinu,
dále asi 1,0% petasinu, kyselinu
angelikovou, isopetasol, inulin
a sirné sloučeniny. Farmakologické
působení devětsilu není dosud
přesně známo; soudí se, že
působí spasmolyticky.
Oddenek se vždy považoval
za prostředek
k utišení kašle.
Pochybný je účinek diuretický
a projímavý.
DIVIZNA
VELKOKVĚTÁ
Krtičníkovité
Verbascum
densiflorum Bertol.
Syn.:
V. thapsiforme Schrader
Scrophulariaceae
Dvouletá
bylina, až 2 m vys., se vzpřímenou,
od sbíhavých listů křídlatou
lodyhou, žlutavě vločkovitě
plstnatá, v l. roce jen s přízemní
růžicí listů. Listy jsou střídavé,
dol. ± eliptičné, v kratičký
křídlatý řapík zúžené nebo ±
přisedlé, hrubé vroubkované,
střeď a hor. eliptičné až vejčité,
zašpičatělé, dokonale
k níže stojícímu listu sbíhavé
a nad spodinou rozšířené. Květy
jsou obojaké, souměrné, kromě
pestíků pětičetné, se srostlými
obaly, po 2 - 5 ve svazečkovitých
vrcholících v prodlouženém,
jednoduchém nebo ± dole rozvětveném
hroznu. Stopky květů s listenci
a kratší než kalich. Kalich
je zvonkovitý, pětizubý a koruna
kolovitá, světle žlutá. Tyčinky
jsou nestejně dl., 2 dol. delší,
s lysými nitkami, a 3 hor. kratší,
s hustě bělovlnatými nitkami.
Semeník je svrchní ze 2 plodolistů,
příčně dvoupouzdrý, s kyjovitou,
po čnělce sbíhavou bliznou a
na spodině se žláznatým nektariovým
valem. Plodem je přehrádkosečná
tobolka, s množstvím droboučkých,
hranolovitých semen. VIl.-IX.
V ČSSR dosti hoj.; výslunné
stráně, kamenité břehy, hráze,
suti, pastviny, lesní světliny
a mýtiny v nižších polohách
teplejších oblastí. Druh roste
takřka v celé Evropě, na sev.
do Nizozemí, Dánska, jihových.
Švédska a střed. Ruska, na jihu
ještě na Kavkaze, s menší oblasti
výskytu na záp. Sahaře. - Drogou
jsou květy, resp. koruny s tyčinkami
(Flos verbasci), které se při
sběru snadno vytrhnou z kalichů.
Sběr v přírodě nebo z kultur
vesměs maloplošných (u nás se
pěstuje kultivar s vel. květy
cv. Zlata), výhradně za slunného
dne, postupně, jak květy rozkvétají.
Kladou se opatrně do košíčků,
protože je to velmi choulostivý,
při namačkání rychle se zapařující
a hnědnoucí materiál, u něhož
jakost závisí na uchování barvy.
Výnos drogy 8 kg/a. Droga snadno
hnědne, navlhne-li, a ztrácí
účinnost. Je zlatožlutá, voní
příjemně medově a chutná mdle
nasládle
a slizovitě. Hlav. účinnou složkou
jsou glykosidy aukubin a katalpol,
jejich deriváty a další iridoidové
glykosidy. Z flavonoidních sloučenin
je zastoupen glykosid hesperidinového
typu a glukorhamnozid verbaskozid.
Z doprovodných látek jsou terapeuticky
nejdůležitější slizy, saponiny
(pravděpodobně triterpenické),
kromě nich jsou v droze karotenoidní
barviva a ve stopách blíže dosud
nezkoumaná silice.
Droga
je velmi oblíbena v lidovém
léčitelství. V lékařství má
význam v podpůrné
terapii chorob hor. cest dýchacích
(záněty průdušek, úporný kašel,
záněty sliznice v ústech a hrtanu).
Pro účinek glykosidů, saponinů
i slizů jsou květy divizny výborné
expektorans užívané v
nálevu samotné nebo v čajových
směsích. Kromě toho působí droga
vnitřně jako mírné
spazmolytikum, diaforetikum
a diuretikum, zevně se
uplatní v obkladech
na bércové vředy, k výplachům
střev a ke koupelím (hemeroidy).
Je
také součásti přípravků léčebné
kosmetiky. Ve střed. Evropě
se droga používá nejpozději
od konce středověku. Stejně
hodnotnou drogu skýtají také
květy příbuzné d. sápovité (V.
phlomoides). Rostliny mají
střed, a hor. lodyžní listy
nesbíhavé nebo jen krátce sbíhavé,
ne až k následujícímu lista
V ČSSR roztr. na obdobných stanovištích
jako d. velkokvětá. Druh je
rozšířen ve většině střed. a
již. Evropy, v sev. Evropě chybí,
ve Vel. Británii zavlečené.
Jiné, žlutokvěté druhy divizen,
ale s malými květy, např. d.
malokvětá (V. thapsus)
nebo d. knotovkovitá (V.
lychnitis), jež rostou u
nás dosti hoj. a na obdobných
stanovištích jako druhy pro
farmacii důležité, se nesbírají,
protože droga z nich je méně
účinná (novodobý průzkum nebyl
však proveden). U některých
druhů d. z Balkánského poloostrova
byly nověji izolovány alkaloidy
(Bulharsko). Všechny zmíněné
druhy se upotřebují také v okrasném
zahradnictví do rozsáhlejších
skalních, stepních a vřesovinných
partií větších zahrad a parků,
kde se snadno udržují na místě
samovýsevem, dále i jako solitéry
poblíž domů, u zdí nebo při
kamenných terasách. Květy jsou
bohatě pylodárné a jako takové
ceněné včelaři.
DOBROMYSL
OBECNÁ
Hluchavkovité
(pyskaté)
Origanum
vulgare L.
Lamiaceae
(Labiatae)
Vytrvalá
bylina, s dřevnatým výběžkatým
oddenkem, vyhánějícím listové
i květonosné prýty, jež jsou
tuhé, temně zelené až hnědočervené,
± lysé, pyřité až vlnaté, s
přisedlými siličnými žlázkami.
Lodyhy jsou 20 - 90 cm vys.,
vystoupavé až vzpřímené, čtyřhranné,
nahoře vstřícně větvené, se
vstřícnými, krátce řapíkatými,
vejčitými, celokrajnými až ±
vroubkovanými listy. Květenství
tvoři chocholičnatá lata z hlávek,
složených z chudokvětých lichopřeslenů.
Květy jsou obojaké nebo jen
samicí (samostatné rostliny),
souměrné, kromě pestíku pětičetné,
se srostlými obaly, krátce stopkaté,
v úžlabí ± přisedlých, lysých
a vejčitých listenů. Kalich
je zvonkovitý, s 13 vyniklými
žilkami, pětizubý, s trubkou
v jícnu dl. vousatou. Koruna
je dvoupyská, světle karmínová
až masově červená, s hor. pyskem
přímým a dol. sehnutým. Tyčinky
jsou dvoumocné a z koruny vyniklé.
Semeník je svrchní ze 2 plodolistů,
na spodině se žláznatým nektariovým
prstencem. Plodem jsou 4 podlouhle
vejcovité, hladké, hnědé tvrdky.
VII.-IX. V ČSSR dosti hoj.;
výslunné stráně, suché louky,
světlé křoviny, mýtiny, lesostepi,
ale i zastíněná místa a druhotná
stanoviště (např. silniční a
železniční náspy) z nížiny do
hor, hlav. v teplejších oblastech.
Druh roste v mírném pásu Eurasie
(na jihu převážně v horách),
na vých. do Himaláje a na jih
do střed. Sibiře. V Číně a Sev.
Americe jen zavlečené. - Drogou
je nepřekvetlá nať (Herba origani),
sběr z planých porostů stačí
uspokojit požadavky farmacie.
Ke sběru jsou nejvhodnější suché
a slunečné dny v plném létě.
Za l hod. se nařeže 5 kg i více
natě. Droga je tmavozelená,
s fialovými květy nebo dílčími
květenstvími, voní příjemně
a chutná hořce kořenně, na jazyku
zanechává stahující pocit Účinnou
látkou je silice (± 0,4%), značně
proměnlivá vzájemným obsahem
složek. Význačné jsou látky
fenolické povahy, především
tymol a karvakrol, jichž množství
se v silici podle původu drogy
dosti mění. Kromě toho je
v
silici směs mono- a seskviterpenických
uhlovodíků a kyslíkatých látek.
Podle jiných údajů obsahuje
silice některých typů dobromysli
místo tymolu a karvakrolu karyofylen,
a -bisabolen, dipenten, p-cymol,
linalool, terpineol a terpinyl-
nebo bornylacetát a ještě další
terpenické látky. Mimo silici
je v droze ještě malé množství
horčin a třislovin, z doprovodných
látek hlav. organické kyseliny.
Protože názory na taxonomickou
hodnotu matečných rostlin dobromysli
z planých porostů nejsou jednotné
(jde hlav. o vnitrodruhové
taxony z již. Evropy, např.
středomořsko-atlantský poddruh
subsp. prismaticum, který má
skýtat mnohem více silice než
eurasijský vlastní poddruh subsp.
vulgare), označuje se ve farmacii
silice podle původu rostlin,
např. silice španělská, kyperská,
smyrenská, syrská, marocká,
řecká, italská apod. V poslední
době je na trhu ještě silice
bulharská a indická. Jednotlivé
silice se liší zastoupením nebo
chybením významných obsahových
látek (tymolu, karvakrolu).
Droga
působí léčivě na zažívací ústrojí
(zvýšené vylučování žluči),
silice dezinfekčně
a spazmolyticky. Protizánětlivý
a expektorační účinek
drogy, se uplatňuje při chorobách
hor. cest dýchacích.
V lidovém léčitelství je droga
známa od starověku. Ve středověku
byla d. řazena mezi byliny,
chránící před ”zlou mocí”. V
lékařství se dnes předpisuje
v nálevu samotná nebo v čajových
směsích při
zažívacích potížích, nechutenství,
žaludeční a jiné neuróze, pro
zlepšení střevní peristaltiky,
dále při zánětu průdušek, kašli,
revmatismu, neuralgiích, průvodních
potížích z onemocněni nachlazením,
neurosexuálních poruchách apod.
Zevně se uplatňuje jako
protizánětlivé kloktadlo, k
inhalacím, do posilujících koupelí
a jako prostředek proti
lišeji a jiným kožním infekcím.
Z
drogy se průmyslově destiluje
silice, využívaná v potravinářství
a kosmetice, zejména v mydlářství.
Čerstvá i suchá nať je důležité
koření, hlav. v italské a francouzské
kuchyni. Je součástí některých
koření kari a kořenných směsí
do speciálních uzenin. Je to
vhodná medonosná rostlina, z
její natě lze získat i trvanlivé
hnědočervené barvivo, jímž se
dříve barvila vlna.
DUB
LETNÍ (”KŘEMELÁK”)
Bukovité
Quercus
robur L.
Syn.:
Q. pedunculata Ehrh.
Fagaceae
Jednodomý
strom, až 50 m vys, řidčeji
keř. Kmen se již několik metrů
nad zemí větví v mohutnou, nepravidelnou
korunu z tlustých, křivolakých
a sukovitých větví. Mladá kůra
je hladká, lesklá a zelenavá,
později s hluboce brázditou
a černavě šedou borkou. Listy
jsou střídavé, opadávající až
zjara příštího roku, krátce
řapíkaté, s obvejčitou, chobotnatě
peřenolaločnou a na spodině
srdčitě ouškatou čepelí, s laloky
(5 - 7 párů) šiř. zaokrouhlenými
Mladé listy jsou ± hedvábně
chlupaté, čepel dospělých listů
kožovitá, svrchu leskle, vespod
matně až modrošedě zelená. Samčí
květy v řídkých, nicích jehnědách,
paprsčité, se 6 cípy žlutozeleného
brvitého okvětí, s nimiž se
střídá 6 tyčinek. Samicí květy
s okvětními červenými a vně
plstnatými šupinkami po 3 ve
dvou kruzích, se spodním semeníkem
ze 3 plodolistů, jsou jednotlivé
nebo po 2 - 5 ve zkrácených
hroznech, každý květ je v miskovité
číšce. Plodem je stopkatá, podlouhle
vejcovitá, zašpičatělá a lysá
nažka (žalud), v dol. třetině
uzavřena v číšce, vně kryté
drobnými, šedochlupatými šupinkami.
V.-VI. V ČSSR dosti hoj. až
hoj.; v čistých porostech (doubravy)
nebo přimíšen v listnatých nebo
jehličnatých lesích, také v
luzích, hlav. v poříčí vel.
toků, na hrázích rybníků z nížiny
do podhůří, zejména na výživných
hlinitých a písčitohlinitých
půdách a s vyš. hladinou spodní
vody. Druh roste v Evropě (kromě
krajního sev. většiny Španělska
a již. ostrovů), na vých. až
k 60° v. z. d., vz. také na
sev. Kavkaze. - Drogou je hladká,
zrcadlová kůra (Cortex quercus)
z tlustších větví a mladých
kmínků, sloupávaná brzo zjara,
kdy stoupá míza a neraší ještě
listy. Sběr výhradně z jedinců,
určených při probírce k pokácení.
Droga je ± 3 mm tlustá, vně
stříbřitě šedohnědá, lesklá,
uvnitř načervenalá. Páchne tříslovinou
a hořce, silně svíravě chutná.
Delším skladováním se jakost
zhoršuje. Hlav. účinnou složkou
jsou třísloviny katechinového
typu (12-16%), nejnižší jejich
obsah povolený pro farmaceutické
použití je 9%. Jejich chemická
skladba není zcela objasněna,
teprve nedávno byly vyizolovány
katechinové a galokatechinové
dimery a stanovena jejich struktura.
V droze nejsou jen katechin
a jeho izomery, ale i flavonoidy,
zejména hydroxyflavandioly,
organické kyseliny, fermenty,
účastnicí se polymerizačnich
pochodů atd. Dubová kůra se
používala již ve starověké terapii,
středověk více oceňoval dnes
již obsoletní dubové listy a
žaludy (také, nikoli neprávem,
jako protijed). Dnešní použití
dubové kůry v lékařství, zejména
zevně, je hlav. v jejích adstringentních
vlastnostech. Třisloviny dokáží
vytvořit s bílkovinami povrchových
tkání, tedy kůže a sliznice,
neprostupnou membránu, čímž
se zmírní dráždění nervů v pokožce,
vznikne slabé místní znecitlivěni,
zabraňuje se zánětům, snižuje
se sekrece kůže i sliznice,
na otevřených ranách se vytvoří
ochranné a snáz vysýchající
koaguláty a zabrání se vniknutí
nákazy.
Proto
se droga používá na omrzliny,
drobnější spáleniny, hemeroidy,
svědivé dermatitidy, proti nadměrnému
pocení, na záněty sliznic, močového
měchýře, pochvy a k léčení bělotoku.
Dubová kůra se používá především
ke koupelím a obkladům. Vnitřní
použití drogy je dnes omezenější,
např. vývar z kůry při
žaludečním a střevním kataru.
Vyšší dávky než l čajová lžička
drogy na šálek 2 - 3krát denně
mohou však vyvolat nevolnost
až dávení, delší užívání pak
úpornou zácpu.
Dubová
kůra je významná technická surovina
v koželužství na vyčiňování
kůží a v barvířství. Husté,
pevné a trvanlivé dubové dřevo
(i ve vodě) je důležité ve stavebnictví
i truhlářství. Pražené a rozemleté
žaludy byly dříve jednou z kávovin
(”žaludová káva”), jež má počátek
v 18. stol. v Prusku. D. letní
se velmi oceňuje
v lesnictví. Ve velkých parcích
se vysazuji jako solitéry jeho
kultivary, nápadné formou růstu
nebo zbarvením listů. Stejně
hodnotnou drogu (i dřevo) skýtá
příbuzný druh d. zimní - ”drnák”
(Q. petraea; syn. Q.
sessilis), s listy dl. řapíkatými,
s čepelemi u řapíku klínovitě
zúženými a s přisedlými žaludy.
V ČSSR dosti hoj. v lesích nižších
poloh, zejména na skalnatých
půdách. Druh roste v záp., ve
střed, a v jihových. Evropě,
na vých. souvisle asi k 30°
v. z. d, dále na Krymu a zřejmě
i na sev. Kavkaze. Jako matečný
druh drogy se v literatuře uvádí
i d. pýřitý - ”šipák” (Q.
pubescens), s plstnatou
číškou a podlouhlými špičatými
žaludy.
DURMAN
OBECNÝ
Lilkovité
Datura
stramonium L.
Solanaceae
Jedovatá
jednoletá bylina, 30 -120 cm
vys., lysá až mrtnatá, s lodyhou
přímou, ± rozkladitě větvenou
a lysou. Listy jsou jednoduché,
střídavé, dl. řapíkaté, s vejčitou
až eliptičnou, na spodině staženou,
hrubě laločnatě až chobotnatě
zubatou, svrchu tmavě, vespod
světle zelenou čepelí, se žlutohnědou
žilnatinou. Květy jsou 5 - 10
cm dl., obojaké, paprsčité,
kromě pestíku pětičetné, stopkaté,
jednotlivě v rozsochách větví,
se srostlými obaly. Kalich je
vejčitě trubkovitý, ± nafouklý
a koruna bílá nebo fialová,
dl. nálevkovitá, se čpičatými
cípy. Semeník svrchní ze 2 plodolistů,
dvoupouzdrý, s prvotní přehrádkou
odchýlenou v hor. části vlevo
a druhotnými přepážkami v dol.
části čtyřpouzdrý. Plodem je
přímá vejcovitá tobolka pukající
čtyřmi chlopněmi, ztuha ostnitá
(var. stramonium) nebo
bez ostnů (fialově kvetoucí
var. inermis a bělokvětá
var. tatula), s četnými
ledvinitými, černými semeny
se síťkovitě důlkatým osemením.
VI.-IX. V ČSSR roztr., na Moravě
a Slovensku hojněji, rumiště,
skládky, pole, zahrady, vinice
a u cest v nižších polohách
teplejších oblastí, někdy jako
plevel, převážně na dusíkatých
půdách a tedy v blízkosti sídlišť,
vesměs druhotně. Ve střed. Evropě
často s velmi nepravidelným
výskytem a přechodně. Dnes skoro
ruderální kosmopolit. Za domovinu
durmanu se pokládá vých. oblast
USA nebo střed. Amerika, odkud
se rozšířil, hlav. činností
člověka, postupně do dalších
světadílů. V Evropě se objevil
nejdříve ve Španělsku (dovezl
ho ve 2. polovině 16. stol.
lékař Francisco Hernandez),
dále po Evropě se rozšířil pěstováním
pro ozdobu v zahradách. Po stu
létech byl již zaznamenán jako
zplanělá a místy zdomácnělá
rostlina. Opylení květů, rozvíjejících
se navečer, zajišťuji především
lyšaji. - Drogou jsou listy
(Folium stramonii), mladá nať
(Herba stramonii), výjimečně
semena (Semen stramonii). Listy
(bez řapíků) a nať se sbírají
v době kvetení, semena pak,
jakmile se začnou otvírat tobolky.
Při sběru je nutná opatrnost
(děti je nesmějí sbírat!), protože
d. je prudce jedovatý. Na trhu
je převážně sběrová droga ostnitá
odrůdy, hlav. z poloostrova
Balkánského a Malé Asie. Pro
pěstování jsou vhodné odrůdy
s bezostnými plody, u nichž
je sběr drog bez nebezpečí poranění.
Byly vyšlechtěny tetraploidní
kultivary mohutnějšího vzrůstu
s vyš. obsahem alkaloidů. Výnosy
15 - 30 q/ha (listy a nať) a
10 q/ha (semena). Listová
droga
páchne slabě omamně a nepříjemně
nahořkle slaně chutná. Listy
obsahují až 0.6% prudce jedovatých
tropanových alkaloidů, hlav.
L-hyoscyamin a skopolamin, v
poměru asi 2:1. Údaje o přítomnosti
alkaloidu atropinu jsou správné,
poněvadž vzniká z L-hyoscyaminu
při sušení jako racemát D,L-hyoscyamin
= atropin, jehož obsah
závisí na technologii sušení.
Kromě alkaloidů obsahuje droga
flavonoidy a ve stopách siličné
a pryskyřičné látky blíže neznámé.
V semenech je kromě alkaloidů
asi 20% oleje. Farmakologické
účinky tropanových alkaloidů
byly podrobněji popsány u blínu,
který v léčitelství ”zastupoval”
d. prakticky až do 19. stol.
V
lidovém léčitelství se d. pro
svou jedovatost užíval málo,
údajně jen u cikánů; často byl
původcem smrtelných otrav. V
terapii setrval dodnes jako
součást antiastmatických
nakuřovacích prášků a cigaret.
V kouři obsažený atropin
uvolňuje křeče průdušek.
V důsledku jedovatosti určuje
dávkování lékař.
Pro
průmyslovou izolaci alkaloidů
se dnes pěstují i jiné druhy
durmanů, např. jihoasijský d.
metelový (D, metel), od
nepaměti pěstovaný v oblastech
z Indie do Středomoří, d. neškodný
(D. innoxia) a d. příbuzný
(D. meteloides), původem
z amerických tropů a subtropů.
Také některé druhy rovněž lilkovitého
rodu jedovatice (Duboisia),
malé stromky domácí v Austrálii
a na Nové Kaledonii, jsou výhodnou
průmyslovou surovinou pro vys.
obsah skopolaminu a hyoscyaminu
v listech i kořenech (až 5%).
Pěstují se druhy D. myoporoides
a D. leichhardtii, a
to chemotypy s převahou skopolaminu.
Je známo, že australští domorodci
žvýkají listy jako narkotikum.
Některé stromkovité durmany
z jihoamerických tropů, např.
d. stromkovitý (D. arborea)
nebo d, krvavý (D. sanquinea)
mají vonné, až 25 cm dl. květy,
pro něž jsou velmi atraktivními
rostlinami skleníků i našich
botanických zahrad. Také tyto
druhy obsahuji jedovaté tropanové
alkaloidy a jsou vz. i surovinou
k jejich izolaci (např. na Kubě).
|