RDESNO
PEPRNÍK
Rdesnovité
Persicaria
hydropiper (L.) Spach
Bas.: Polygonum hydropiper L.
Polygonaceae
Jednoletá bylina, lysá, 20 - 60
cm vys. Lodyha je přímá nebo vystoupavá,
zpravidla odzdola větvená, lysá, článkovaná,
se zduřelými uzlinami a na nich často
kořenující, zelená nebo nahoře ± nachově
hnědá. Listy jsou střídavé, kratičce řapíkaté,
podlouhle kopinaté, špičaté, tmavozelené,
lysé nebo na rubu mrtnaté, ponořenými
siličnými žlázkami prosvítavě tečkované,
± uprostřed s tmavou skvrnou a pepřovitě
chutnající. Kde list přisedá, objímá lodyhu
blanitá botka (okrea), vzniklá s růstem
palistů, krátce a nestejně brvitá. Květenství
tvoří přetrhovaný lichoklas z chudokvětých
oddálených svazečků drobných květů, často
nicí. Květy jsou obojaké, nesouměrné,
s odčlánkovanou stopkou (perikládium)
a nerozlišeným obalem. Okvětí je ze (3)
4 (5) zelenavých až narůžovělých lístků
se zlatožlutými ponořenými žlázkami. Tyčinek
je 6 (8), vetknutých na spodině okvětí
a ve dvou neúplných kruzích. Semeník je
svrchní, ze 2 - 3 plodolistů, jednopouzdrý.
Plody jsou drobné, čočkovité až ± trojhranné,
matné a drobně bradavičnaté nažky, uzavřené
ve vytrvávajícím okvětí. VI. - X. V ČSSR
dosti hoj.; příkopy, pole, vlhké lesy,
návsi u rybníků a cest z nížiny do podhůří.
Význačný ukazatel stojaté spodní vody
na kulturní nealkalické půdě a zástupce
počátečních plevelových společenstev.
Roste v Eurasii, chybí pouze na sev.,
a to převážně v mírném pásu a v již. a
jihových. Asii (střed. a severozáp. Čína
a Mongolsko). V teplých oblastech převážně
jen v horách. - Drogou je nakvétající
nať (Herba polygoni hydropiperis) bez
dol. neolistěných částí lodyh. Droga má
pův. barvu, nepříliš výrazně aromaticky
páchne, chutná však ostře peprně až pálivě.
Droga vesměs sběrová, ojedinělé pokusy
o pěstování svědči o rostoucích požadavcích
na drogu v západních zemích. V SSSR se
kromě r. peprníku sbírá také r. červivec
(Persicaria maculata; bas. Polygonum
maculatum} pro stejné terapeutické
použití. Kromě toho se na trhu drog objevují
i oddenky hadího kořene většího (Bistorta
major; syn. Polygonum bistorta),
nať truskavce ptačího (Polygonum aviculare
s. l.) a rdesna blešníku (Persicaria
lapathifolia; bas. Polygonum lapathifolium).
Peprník se od uvedených druhů výrazně
liší obsahem peprně chutnajícího seskviterpenu
izotadeonalu, obsaženého ve žlázkách na
listech a stoncích. Z p. byly dále izolovány
nikoli antrachinonové deriváty, které
patří k charakteristickým látkám druhů
čel. Polygonaceae, nýbrž látky
druhé charakteristické skupiny typu protofagopyrinu
a fagopyrinu - rutin, persikarin, rhamnazin,
kvercitrin, hyperin a další. V droze jsou
také třísloviny (3,5%) dávající po hydrolýze
kys. galovou a elagovou.
Droga
účinkuje protikrvácivě
a používá se v nálevu proti
nadměrnému menstruačnímu krvácení, při
krvácejících hemeroidech, častěji
v lidovém léčitelství než v lékařství.
Z dalších již zmíněných druhů se používají
oddenky hadího kořene většího (tzv. rdesnový
kořen - Radix bistortae), s tříslovinami
převážně katechinového typu (15 - 36%),
k léčení průjmů
s krvácením a zevně jako prostředek k
výplachům při zánětech dutiny ústní a
také při krvácejících hemeroidech.
Truskavec, resp. jeho nať (Herba polygoni
avicularis), obsahuje asi 2% kyseliny
křemičité, třísloviny a flavonové glykosidy
(např. avikularin) a doporučuje se k léčení
podobných potíži, které jsme jmenovali
u hadího kořene, a navíc jako prostředek
odstraňující záněty močových cest, expektorans
a cholagogum. Truskavec rostoucí hoj.
jako plevel na polích, písčinách a u cest
v nižších polohách mírného pásu je u nás
dávno oblíbenou rostlinou lidového léčitelství.
Blešník (často nesprávně nazývaný ”vrbice
bílá”) má u některých nemocných překvapivě
dobré účinky při léčení chronických zánětů
močových cest a rozpouští údajně i některé
typy močových kamenů a písku. Obsahuje
diureticky účinný soubor flavonoidů, jejichž
podrobnější farmakologický průzkum však
chybí. U blešníku se používá jako droga
rovněž nať (Herba polygoni lapathifolii).
Starověkým národům Středomoří sloužily
listy a zralé nažky peprníku jako náhražka
černého pepře; jeho dovozem sláva p. jako
koření pohasla. U nás se jako léčivka
objevuje až v bylinářích počátkem novověku
jako prostředek proti jakémukoli krvácení.
Dnes mají drogy z p. a dalších příbuzných
druhů v lékařství omezený význam a jejich
další osud záleží na výsledcích podrobnějšího
farmakologického průzkumu.
REVEŇ
DLANITÁ
Rdesnovité
Rheum
palmatum L.
Polygonaceae
Vytrvalá bylina, s tlustým, svislým, řepovitým,
± dřevnatým oddenkem a s četnými rozvětvenými
kořeny. Lodyha je 100 - 300 cm vys., podélně
brázditá, listnatá. Listy jsou střídavé,
dlanitožilné, s masitými, stejně jako
lodyha červeně skvrnitými řapíky a s vel.,
tmavozelenými, .srdčitě okrouhlými a dlanitě
3 - 5 -laločnými až -dílnými čepelemi.
Laloky jsou hrubě zastříhávaně zubaté,
peřenoklané až peřenodílné a zkrabacené.
Květenství tvoří mohutná, přímá lata z
klasů, složených z 5 - 8 květých vijanů.
Květy jsou drobné, žlutobílé až červené,
většinou obojaké, paprsčité, s nerozlišeným
obalem na odčlánkovaných stopkách (perikládium).
Okvětí je ze 6 stejných lístků ve dvou
kruzích a tyčinek 9, rovněž ve dvou kruzích
(6+3). Semeník je svrchní ze 3 plodolistů,
jednopouzdrý. Plodem je elipsoidní, nejčastěji
trojkřídlá nažka. V. - VII. v ČSSR se
pokusně pěstuje. Druh roste v horách střed.
Číny (vých. Tibet, S‘čchuan a Kan-su)
v nadmořské výšce 2500 - 3200 m. Lékopisy
předpisují též oddenky odrůdy var. tanguticum,
která ve srovnání s vlastní odrůdou var.
palmatum má čepele až peřenosečné,
se špičatými laloky hluboce peřeně zastřihávanými,
větve laty ztuha přímé, k vřetenu až přitisklé
a květy převážně červené. Roste v horách
střed. Činy v okolí jezera Čching-chaj
(Kukunor) v provincii téhož jména. V Evropě
v kultuře od r. 1873. Léčivý oddenek skýtá
ještě r. lékařská (Rh. officinale)
rostoucí v oblastech již. od domoviny
r. dlanité, je však vzácnější, i když
zasahuje k jihu až do Barmy. Rostliny
jsou velmi statné, listy světle zelené
a ± 100 cm dl., čepele mělce zastřihávaně
laločnaté, s 5 (7) nestejně pilovitými
krátkými laloky, lata z hustých, klasovitých
a ± nicích květenství s bledě zelenými
květy. V Evropě v kultuře od r. 1867.
Vzhledem k umístěni areálů se tento druh
označuje jako ”jižní” reveň na rozdíl
od ”severní” reveně (Rh. palmatum).
Oba druhy r. se zprvu pěstovaly jako exotické
trvalky v zahradách. V okolí Brna se pěstovala
také tzv. moravská reveň, kříženec r.
kadeřavé (Rh. rhabarbarum) ar.
bulharské (Rh. rhaponticurri),
která se k získání drogy pro nežádoucí
obsah raponticinu nehodí. - Drogou je
oddenek s kořeny (Radix rhei), buď i s
korovými vrstvami, nebo loupaný. Na trhu
drog převládá zboží z vých. Tibetu a ze
střed. Číny, vyvážené přes Šanghaj, Tchien-ťin
a Kuangčou. Podle provenience se droga
různě označuje (např. ”Šen-si”, ”S‘čchuan”
atd.). Oddenky s kořeny se sbírají většinou
z rostlin starších 10 let. Po oloupání
se rozřežou na větší kusy, jež se na šňůrách
nebo drátech navlečené suší přirozenou
teplotou či nad ohništěm. Usušené kořeny
jsou válcovité, vřetenovité, tvrdé a těžké,
okrově žluté, na lomu většinou načervenalé.
Mají charakteristickou vůni a kořenně
hořkou chuť. R. se pro farmaceutické účely
pěstuje hlav. v poslední době v některých
evropských státech, a to s dobrými výnosy
i dobrou kvalitou. Droga obsahuje 3 -
12% antracénových derivátů, aloeemodin,
emodin, chryzofanol, fyscion, rein, jejich
antrony, diantrony a glykosidy těchto
sloučenin. V mladých kořenech jsou obsaženy
volné antracénové deriváty, naproti tomu
ve starších antracénové glykosidy. Antronových
derivátů nemá být víc než 30%. Droga obsahuje
ještě třísloviny, které jsou složeny z
katechinu, epikatechinu, glukogalinu a
galátu epikatechinu a jejich kondenzačních
produktů. Druhy obsahující raponticin,
což je stilbenový derivát s hormonálním
estrogenním účinkem, nejsou jako matečné
rostliny drog přípustné.
R.
poskytuje jednu z nejdůležitějších rostlinných
drog, která výrazně ovlivňuje
činnost zažívacího ústrojí. V malých
dávkách (0,1 - 0,3g) obsahem tříslovin
působí protiprůjmově,
v dávkách od 1,5 - 5 g naopak projímavě
specifickým drážděním tlustého střeva.
Droga se používá zřídka samotná (práškovaná),
častěji v čajových směsích nebo je součástí
četných hromadně vyráběných léčivých přípravků.
Je to dokonalý prostředek k
regulaci činnosti zažívacího traktu, který
účinkuje jako amarum, digestivum a cholagogum.
Kořeny r. jako významná droga lékařství
Dálného východu byly předmětem významného
obchodu od 17. stol., kdy se do Evropy
dopravovaly karavanami přes Rusko, později
po moři. R. kadeřavá a její kříženci s
r. bulharskou se pěstuji také u nás pro.
tlusté řapíky, které se používají k přípravě
kompotu nebo marmelády.
RMENEC
SLIČNÝ (”ŘÍMSKÝ HEŘMÁNEK”)
Hvězdnicovité (složnokvěté)
Chamaemelum
nobile (L.) AU.
Bas.: Anthemis nobilis L.
Asteraceae (Compositae)
Vytrvalá bylina, výrazně aromatická, s
vícehlavým, rozvětveným oddenkem a slabě
pýřitá. Lodyha je 10 - 30 cm vys., vystoupavá
až ± přímá, rozvětvená, s delšími květonosnými
prýty a kratšími jalovými. Listy jsou
střídavé, řapíkaté, pýřité nebo ± lysé,
s čepelí 2 - 3krát peřenoklanou až ± peřenodílnou,
s úkrojky úzce čárkovitými a špičatými.
Květenstvím jsou jednotlivé, ± dl. stopkaté
úbory na konci větví. Zákrov je polokulovitý,
střechovitý, z 2 - 3řadých listenů, květní
lůžko je vyplněné dření a plevkaté. Kalich
je nezřetelný a koruna srostloplátečná.
Květy v paprsku úborů souměrné, jazykovité,
s podlouhle úzkou korunou, stříbrobílé
a samici, květy v terči paprsčité a kromě
pestíku pětičetné, obojaké, žluté, s trubkovitou,
nahoře pětizubou korunou a na spodině
s krátkým, ± břichatě zduřelým prodlouženým
násadcem. Tyčinky jsou souprašné. Semeník
je spodní, ze 2 plodolistů, jednopouzdrý.
Plodem je lysá, lesklá, skoro trojhranná
nažka bez chmýru, ale s nízkým korunkovitým
prstencem v podobě jednostranného ouškatého
lemu. V. - VI. (VII.). V ČSSR se zřídka
pěstuje, převážně ve vyšlechtěném kultivaru
cv. Ligulosum se všemi květy v úborech
jazykovitými, a to jako léčivka nebo pro
okrasu. Druh roste planě (roztr. až dosti
hoj.) jen v jihozáp. a severozáp. Evropě
(ze Španělska do sev. Irska, na vých.
ve Středomoří, na Balkáně a až na Krymu,
podle některých autorů pravděpodobně druhotně);
skály, pastviny, písčitá místa a u zdí
z nížiny do podhůří. R. sličný se pěstuje
v řadě evropských států, místy pomíjivě
také zplaňuje. V Německu je v kultuře
již od 16. stol. - Drogou jsou úbory (Flos
chamomillae romanae). Sběr je ruční, výhodné
je používat hřebeny. Úbory se trhají bez
stopky, jen za suchého počasí a ukládají
se volně do košíků. Sběr je možné opakovat
několikrát během vegetace, protože rostliny
v kultuře poměrně rychle obrážejí a znovu
vykvétají. Droga si zachovává přirozenou
barvu, voní silně aromaticky, chutná kořenně
a hořce. Úbory se nerozpadají. Produkce
je soustředěna v západoevropských státech,
především v Belgii, Francii, Anglii, Itálii
a dále ve státech střed. Evropy. Na kvalitu
drogy má značný vliv pěstovaný kultivar,
mrazuvzdorný, ”plnokvětý” a úrodný. U
nás byl vyšlechtěn do těchto vlastností
kultivar cv. Doksan. Může dosáhnout výnosu
až 15 q/ha drogy. Droga obsahuje silici
(0,6 - 2,5%), složením podobnou heřmánkové,
ale s nižším podílem chamazulenu. Silice
je modrozelená, s heřmánkovou vůní. Droga
dále obsahuje estery kyseliny angelikové
a izomáselné, alifatické alkoholy, oxykumariny,
flavonové glykosidy a hořčiny.
Pro
značnou podobnost účinných látek s heřmánkovými
se r. používá k léčeni stejných či podobných
onemocněni jako heřmánek. Využívají se
především protizánětlivé,
protikřečové a klidnící účinky
drogy. V lékařství i lidovém léčitelství
se droga používá v nálevu samotná nebo
v čajových směsích, a to vnitřně k odstranění
žaludečních a střevních kolik a jejich
následků, ke zlepšení peristaltiky, činnosti
žlučníku, ledvin apod. Používání
nálevu zevně je rozsáhlejší. Zahrnuje
léčeni zánětů sliznic a pokožky,
ale především použití v kosmetice. Zde
je rmencová silice a výtažek z drogy součástí
mnohých hromadně vyráběných přípravků
léčebné preventivní kosmetiky (pleťové
masky, vlasové koupele).
V
malém množství se droga používá i v potravinářském
průmyslu při přípravě základů některých
aperitivů a žaludečních likérů. Droga
je surovinou pro destilaci silice; poprvé
byla destilací získána v 16. stol. ve
Frankfurtu n. Mohanem. Doklady o používání
r. jako léčivky máme až z pozdního středověku,
i když se můžeme oprávněně domnívat, že
byl používaným léčivem již v antickém
starověku. Dnes je hlav. význam drogy
ve využiti v léčebné kosmetice, protože
v lékařství stěží může konkurovat heřmánku.
ROSNATKA
OKROUHLOLISTÁ
Rosnatkovité
Drosera
rotundifolia L.
Droseraceae
Vytrvalá bylina, v ČSSR chráněná,
8 - 20 cm vys., ”hmyzožravá”, resp. zvěrostravná,
s jemnými vláknitými kořeny na kratičkém
oddenku. Listy jsou v přízemní růžici,
palistnaté, v mládí spirálně stočené.
Čepel je okrouhlá, náhle v dl. chlupatý
řapík zúžená, masitá, zelená, vespod lysá,
svrchu s rozestálými výčnělky (tentakule)
ve tvaru červených, stopkatých a žláznatých,
hlavičkatých chlupů, jejichž pomoci lapá
drobné bezobratlé živočichy a částečně
je stravuje proteolytickými enzymy, které
tentakule vylučují. Ze středu listové
růžice vyrůstá hladký, lysý a načervenalý
stvol, s vrcholovým chudým vijanem květů
v počtu 6 - 12. Květy jsou drobné, obojaké,
paprsčité, pětičetné, s volnými obaly.
Kališní lístky jsou krátké a korunní kopisťovité,
bílé. Tyčinky mají extrorzní prašníky
a pylová zrna ve čtveřicích. Semeník je
svrchní ze 3 (5) plodolistů, jednopouzdrý.
Plodem je vejcovitá, přehrádkosečná tobolka,
delší než vytrvávající kalich. Semena
jsou droboučká, vřetenovitá, žlutavá,
s houbovitým a volně přiléhajícím osemením.
VI. - VIII. V ČSSR roztr. až vz.; rašelinné
louky, rašeliniště, kraje příkopů, vlhké
písčiny, mokvavé skály (zejména v horách.),
zarostlé břehy stojatých vod, vždy na
nevýživných, převážně kyselých podkladech
z nížiny do hor. Druh roste na sev. polokouli,
s těžištěm v mírném pásu. Na sev. až do
již. Grónska a na Island, na jihu (již.
Evropa, Blízký východ) jen v horách, s
vývojovým střediskem nejspíš v Sev. Americe.
Odvodňováním luk, těžbou rašeliny, ale
také neuváženým intenzívním sběrem byla
r. okrouhlolistá i příbuzné druhy ve střed.
Evropě téměř vyhubeny. Obchod drogami
proto nabízí jiné, léčivostí rovnocenné
cizí druhy, zejména r. madagaskarskou
(D. madagascariensis) z Madagaskaru
a trop. jihových. Afriky, většinou pod
chybným označením Drosera ”longifolia”
nebo D. ”intermedia”. V
literatuře se uvádí jako matečná rostlina
drogy nabízené rovněž z afrického kontinentu
r. pupenová (D. ramentacea), též
původem z Madagaskaru a vých. Afriky.
- Drogou jsou celé rostliny včetně kořenů
(Herba droserae), sbírané na začátku květu.
Droga má pův. barvu, častěji je temně
zelená, se zemitě bylinným pachem a mírně
slanou, nahořklou a svíravou chutí. Sušením
je značně deformována, protože rostlina
obsahuje mnoho vody a její ztrátou se
ústroje rostliny až k nepoznáni změní.
Ve většině států střed. Evropy je rosnatka
chráněna. S tím jsou spojeny obtíže s
dostupností drogy na trhu. Také sběr je
časově náročný a pracný, hlav. při odstraňováni
příměsí rašeliníků a trav. To má za následek,
že se na trhu drog vyskytuje jen zcela
výjimečně a v omezeném množství a že je
nutno i toto malé množství nahrazovat
dováženou drogou zmíněných příbuzných
druhů. Ve 30. letech byly snahy zavádět
r. do polokultur na rašeliništích, u nás
např. u Borkovic i jinde v již. Čechách.
Přes částečné úspěchy se tyto pokusy ukázaly
jako neekonomické, což platí ve zvýšené
míře stále. Drogy rosnatek obsahují 0,1
- 0,3% naftochinonových derivátů, plumbaginu,
ramentonu, ramentaoeonu a biramentaceonu
se spazmolytickými, antibakteriálnimi
a antisklerotickými účinky. V drogách
jsou dále přítomny třísloviny a organické
kyseliny.
Proto
se nálev drogy samotné nebo v čajových
směsích doporučuje proti
kornatění tepen, vys. krevnímu tlaku a
proti chorobám stáři obecně. R.
patří dnes mezi gerontologické drogy.
Vzhledem k antibakteriálnímu účinku se
používá, hlav. jako součást hromadně vyráběných
léčivých přípravků, proti černému kašli
i chorobám z nachlazeni. Poptávka po droze,
hlav. v zahraničí, je stále značná (u
nás již omezená), ale její obecný, trvalý
nedostatek způsobil, že se na ni postupně
zapomíná.
R.
je jako léčivka známa již z antického
období. Staří Vlachové připravovali z
jejího výtažku a aromatických rostlin
originální likér ”rosoglio”, který měl
mít údajně léčivé účinky. Staré latinské
jméno rostliny ”ros solis” - ”sluneční
rosa”, podle kapek vstřebávací tekutiny
na vrcholu tentakulí, ovlivnilo i označeni
”rosolky”, oblíbeného likéru našich předků.
ROUTA
VONNÁ
Routovité
Ruta
graveolens L.
Rutaceae
Jedovatá vytrvalá bylina až polokeř,
výrazně aromatický, s šikmým, rozvětveným
a dřevnatějícím oddenkem, lysý, 20 - 70
cm vys., žluto- až modrozelený, na listech
hustě prosvitavě tečkovaný siličnými nádržkami.
Lodyha je ztuha přímá, oblá, bohatě větvená.
Listy jsou střídavé, dol. řapíkaté, nejvyšší
± přisedlé, 2 - 3krát lichozpeřené, s
lístky většinou trojklanými a s úkrojky
± kopisťovitými, vpředu jemně vroubkovanými
nebo pilovitými. Květenství je bohaté,
vidlanovité, při obvodu přechází ve vijany.
Květy jsou obojaké, paprsčité, s volnými
obaly, čtyřčetné, pouze vrcholový je pětičetný.
Kališní lístky jsou opadavé a korunní
nehetnaté, kopisťovité, lžícovitě vyduté,
jemně zubaté, živě zelenožluté, žláznatě
tečkované. Tyčinek je 4+5 nebo 5 + 5 a
semeník svrchní, ze 4 (5) plodolistů,
jen na spodině srostlých a na vrcholu
spojených krátkou čnělkou s podlouhlou
bliznou. Plodem je 4 - 5 laločná tobolka,
v podstatě souplodí měchýřků, uprostřed
vyhloubená, na povrchu drobně bradavičnatá
a otvírající se na vnitřních švech plodolistů.
Semena jsou hranatá, s hnědým bradavičnatým
osemením. VI. - VIII. V ČSSR se místy
pěstuje jako léčivka nebo koření v poddruhu
subsp. hortensis (listy modravě
zelené, silně vonné, koncový úkrojek lístků
kopisťovitý, korunní lístky dl. nehetnaté,
nezřetelně zubaté, souplodí měchýřků hluboce
laločnaté). Nezřídka z kultur zplaňuje
(opuštěné vinice, staré zdi, pustá místa,
pískovny, sutiny, hradní zříceniny), zdomácněle
např. v již. Alpách, již Francii a ve
Španělsku, ve střed. Evropě jen ojediněle
v nejteplejších oblastech. Druh roste
roztr. až dosti hoj. planě nejspíš jen
na poloostrově Balkánském a Krymu; suché
a výslunné svahy, skalní stepi a suti
s vápenitým podkladem. Rostlina je velmi
náročná na teplo a světlo, význačná např.
pro krasové oblasti Jadranu. V domovském
areálu roste poddruh subsp. graveolens
(listy žlutozelené, skoro nevonné, koncový
úkrojek listů kopinatý, korunní lístky
krátce nehetnaté a zřetelně zubaté, souplodí
měchýřků mělce laločnaté). Některé vnitropoddruhové
taxony této plané routy lze považovat
za výchozí pro kulturní typy, jež se ve
Středomoří pěstovaly již ve starověku,
ve střed. Evropě od 9. nebo 10. stol.
- Drogou je nekvetoucí nať (Herba rutae),
která se odřezává poměrně nízko u země.
Sklízí se jen z pěstovaných rostlin, průměrně
2krát do roka. Protože se r. pěstuje většinou
na malých výměrách, sklízí se ručně srpem
a v rukavicích (alergické vyrážky, někdy
velmi nepříjemné). Droga má svěží, zelenomodrou
barvu, příznačný kořenný pach a mírně
ostrou, nepříjemnou chuť. Ve střed. Evropě
se pěstuje nejčastěji po zahradnicku,
značnou část potřeby kryje zboží italské
a balkánské. Droga obsahuje kolem 0,2%
alkaloidů chinolinového (graveolin, graveolinin),
furochinolinového (kokusaginin, skimmianin,
diktamnin, fagarin) a akridinového (rutakridon,
arborinin) typu. Dále je v droze až 0,7%
silice, složené z nonanon-2 a nonanyl-2
acetátů, pinenů, limonenu, cineolu a dalších
složek. Významný je i obsah furokumarinů
(psoralen, xantoxin, bergapten, izopimpinelin,
izoimperatorin, rutaretin, rutamarin)
a lignanových derivátů (savinin).
Soubor
látek drogy působí v terapeutických dávkách
spasmolyticky a
mírně sedativně, ve vys. však jedovatě,
u těhotných abortivně. Protikřečové
účinky se využívají ke zmírnění bolestivých
menstruaci, při neurovegetativních poruchách
a žlučníkových potížích. V lidovém
léčitelství se droga uplatňuje ve stejných
indikacích, navíc k anthelmintickým kúrám,
zneužívá se však také jako součást abortivních
přípravků, s nebezpečím vážných poruch
zdraví. Droga se užívá v nálevu samotná
nebo v čajových směsích, je také součástí
složených hromadně vyráběných léčivých
přípravků.
Léčivost r. byla známa již u starověkých
národů Středomoří. Ve středověku se její
známost a použiti objevily ve střed. Evropě.
Svědči o tom zmínky ve starých bylinářích
‚ např. použití jejich stylizovaných listů
jako znaku na saských erbech. Ve středověku
byla již známá silice z routy. Dlouho
se udržela pověra o protijedových účincích
r., která již ve starověku byla součástí
protijedového prostředku krále Mithridata
Velikého (132 př. n. l.). Při používání
r. jako koření do omáček a masových jídel
je nezbytné, vzhledem k výrazné aromatické
chuti tohoto koření, použít jen nepatrné
množství.
ROZMARÝNA
LÉKAŘSKÁ
Hluchavkovité (pyskaté)
Rosmarinus
officinalis L.
Lamiaceae (Labiatae)
Polokeř, vždyzelený, 50 - 150 cm vys.,
aromatický, s přímými, vystoupavými, zřídka
položenými, hustě větvenými stonky s šedou
horkou. Listy jsou ± kratičce řapíkaté
a křižmostojné, s čárkovitou, kožovitou,
svraskalou, svrchu zelenou, vespod šedoplstnatou
čepelí s podvinutými okraji. Květenství
tvoří lichoklasy v úžlabí hor. listů,
tvořené lichopřesleny z 5 - 10 květů.
Květy jsou obojaké nebo také jen samičí,
na téže rostlině nebo odděleně na různých
jedincích, souměrné ± pětičetné, se srostlými
obaly. Kalich je zvonkovitý, dvoupyský,
zřetelně žilkovaný a koruna ± 2krát delší,
modrofialová, zřídka růžová nebo bílá,
dvoupyská, s hor. pyskem hluboce vykrojeným
a s dol. s vel., lžícovitým střed. lalokem.
Tyčinky jsou 2, zadní chybějí. Semeník
je svrchní, ze 2 plodolistů. Plodem jsou
4 obvejcovité, hnědé a hladké tvrdky.
III. - V. V ČSSR se místy pěstuje, převážně
jako ozdobná, hrnková kultura. Druh roste
planě pouze v Portugalsku a ve Středomoří
ze Španělska na řecké ostrovy a na protilehlé
části sev. Afriky. Místy tam roste pospolitě
a dosti hoj. a tvoři význačnou součást
vždyzelených macchií. Ve Středomoří se
r. pěstuje již od starověku (koření, léčivka,
symbolická rostlina), mnohde zplaněla
a zdomácněla, např. Azory, Jugoslávie,
Albánie, Bulharsko, Egypt, Krym, také
ve Švýcarsku. Její kulturu na sev. za
Alpy rozšířili snad již Římané, pravděpodobně
to však bylo až za Karla I. Velikého,
také pod vlivem klášterních zahrad. Polní
kultury r. jsou nejen ve Středomoří, ale
také v Anglii (mírné a vlhké zimy), kde
se pěstuje již od 9. stol. - Drogou jsou
listy (Folium rosmarini), získávané odlistěním
natě, nejlépe až po usušení, s následným
přečištěním na sítech. Suché listy jsou
zavinuté, tvarem i barvou spíše připomínají
jehličí. Droga má typickou kafrovitou
vůni a kořennou, ostrou, nahořklou chuť.
Na drogu se u nás ani jinde ve střed.
Evropě r. nepěstuje. Získává se z porostů
mezikultur v olivovnikových hájích nebo
pomerančovníkových sadech, popřípadě z
drobných políčkových kultur v některých
státech ve Středomoří. Největším producentem
drogy je Španělsko (vých. provincie a
Mallorca), dále Baleáry, Jugoslávie (Dalmácie),
Francie a Itálie. Droga se produkuje též
v Tunisku, Maroku, Řecku a na černomořském
pobřeží SSSR. Droga je převážně určena
pro potravinářství a hlav. pro průmysl
vonných látek, v tom případě se zpracovává
celá kvetoucí nať v primitivních destilovnách
u jednotlivých pěstitelů. Pouze nepatrná
část z celkové produkce je použita jako
droga ve farmaceutickém průmyslu. Její
kvalita je většinou vyhovující. Droga
obsahuje 1,5 - 2,5 procenta silice s cineolem
jako hlav. složkou (30%) a dále s borneolem,
bornylacetátem, kafrem, kamfenem, limonenem
a pineny. Významnou součásti drogy je
rozmarýnová kyselina (0,2 - 0,3%), označovaná
též jako ”labiátová tříslovina”. Dále
droga obsahuje flavonové glykosidy, hořčiny
a méně významné doprovodné látky. Údaje
o alkaloidech v droze, často citované,
nebyly nověji potvrzeny.
V
lékařství i lidovém léčitelství v oblasti
Středomoří se rozmarýnová droga stále
hoj. používá, ve středoevropské medicíně
je prakticky obsoletní. Cení se její účinky
protikřečové při poruchách zažívání, cholagogní
a nervy uklidňující. Předpisuje
se v nálevu samotná nebo v čajových směsích.
Osvědčila se při
žlučníkových potížích, poruchách trávení,
střevních kolikách, při nechutenství a
jako dezinfekční prostředek při infekcích
močových cest. Důležité je správné
dávkování, protože vys. dávky působí nepříjemné
záněty zažívacího i vyměšovacího ústrojí.
Zevně se doporučuje do koupeli jako prostředek
dráždící a prokrvující pokožku, který
má i dobré dezinfekční
vlastnosti, do protirevmatických mazání
a k potíráni čela a spánků při migréně.
V kosmetice se používá rozmarýnová silice
do vlasových koupelí, do mýdel a některých
typů kolínských vod. Je také součástí
některých bylinných likérů.
Jako
koření pro masa a uzeniny, do omáček apod.
má význam především ve francouzské, italské,
anglické, ale i americké kuchyni. R. se
dnes využívá v lékařství mnohem méně než
v potravinářství a kosmetice a ani do
budoucna nelze počítat se změnou ve prospěch
farmacie.
ROZRAZIL
LÉKAŘSKÝ
Veronica
offícinalis
Vytrvalá, 10 až 50 cm dlouhá bylina. Lodyha
plazivá až poléhavá, v květenství vystoupavá,
větvená, kořenující, oblá, hustě chlupatá,
při bázi někdy načervenalá, připomínající
pomněnku. Listy vstřícné, přisedlé až
krátce řapíkaté, vejčité až eliptické,
vroubkované, chlupaté. Úžlabní hrozny
husté, 15 až 35 květé. Kalich 4četný.
Koruna 5 až 8 mm v průměru, modrofialová
až fialová s tmavofialovými žilkami, vzácně
bílá, korunní trubka bělavá. Kvete v VI
až VIII. Vřesoviště, suché trávníky, paseky,
suché louky, písčiny, světlé lesy, často
v blízkosti mravenišť. Preferuje půdy
slabě humózní, čerstvě vlhké až suché,
písčité až hlinité, kyselé. Lidový název
Veronika, hušec, úložník, tržník, přítržník.
Pravý rozrazil je zelený i v zimě. Obsahuje
třísloviny, hořčiny, glykosid aukubin,
organické kyseliny, vitamín C, saponiny,
pryskyřici, vosky, silici. Sbírá se nať
a to v době květu (červen až srpen). Seřezává
se těsně nad zemí a suší se na stinných
a vzdušných místech (při umělém sušení
za teplot do 35°C) bez převracení, aby
neopadaly květy. Při sušení je třeba dbát
na to, aby droga nezhnědla, neboť zhnědnutí
je provázeno štěpením hlavní obsahové
látky, kterou je aukubin. Droga
snižuje hladinu cholesterolu v krvi, příznivě
působí při zánětech močových cest i při
kaméncích, při bronchitidě, astmatu či
zánětu průdušek, podporuje zažívání, tvorbu
enzymů slinivky břišní, je účinným antirevmatikem
a patří k tzv. “krev čistícím” drogám
a proto je vhodná při nejrůznějších kožních
problémech. Připravuje se nejčastěji
ve formě odvaru, který se vaří jen krátce
(asi 2 minuty). Při zevním použití se
odvar vaří déle, asi 5 až 10 minut.
Pro zlepšení metabolismu
se doporučuje užívat čerstvou šťávu.
Rozrazil byl v minulosti drogou velmi
oblíbenou, dnes se zdá, že jeho význam
byl poněkud přeceňován. Podle starých
herbářů podporuje vylučování vody z těla,
napomáhá činnosti různých žláz,
působí protizánětlivě, protikřečově,
antitoxicky, pomáhá při chorobách ledvin,
plicní tuberkulóze, menstruačních potížích,
vyrážkách, plísních, chorobách žaludku,
při uštknutí hadem i při pokousání vzteklým
zvířetem. Zevně býval doporučován při
různých kožních nemocech jako je svrab
nebo spáleniny, při zánětu dásní se kloktal.
RULÍK
ZLOMOCNÝ
Lilkovité
Atropa
bella-donna L.
Solanaceae
Jedovatá vytrvalá bylina, 50 - 150 cm
vys., ± žláznatě pýřitá, s tlustým, válcovitým,
vícehlavým, větveným, vně hnědožlutým
oddenkem a s četnými kořeny. Lodyha je
přímá, tupě hranatá a ± bohatě větvená.
Listy jsou střídavé, na květonosných větvích
zdánlivě vstřícné a nestejně velké, s
vejčitou až eliptičnou, zašpičatělou,
celokrajnou a sytě tmavozelenou čepelí,
klínovitě zúženou v krátký řapík. Květy
jsou jednotlivé, ± úžlabní, stopkaté,
nicí, obojaké, kromě pestíku pětičetné,
se srostlými obaly. Stopky jsou odčlánkované
(perikládium). Kalich je pětiklaný, se
zašpičatělými zuby, za plodu zveličujícími
a koruna válcovitě zvonkovitá, se zaokrouhlenými,
k obvodu vyhnutými cípy, vně hnědě nachová
až zelenavá, uvnitř šedožlutá a červeně
žilkovaná. Tyčinky jsou zakřivenými a
dole chlupatými nitkami vetknuty na spodině
koruny. Semeník je svrchní, ze 2 plodolistů
a dvoupouzdrý. Plodem je kulovitá, lesklá,
černá bobule velikosti malé třešně, ve
hvězdovitě rozloženém kalichu, s červenofialovou
dužinou a fialovou šťávou. Semena-jsou
četná, drobná, ledvinitá až vejcovitá,
světle hnědá, s ± bradavičnatým osemením.
VI.—VIII. V ČSSR roztr.; paseky, lesní
okraje a světliny (hlav. vlhké a stinné
bučiny) z pahorkatiny do podhůří. Druh
roste v Evropě z Vel. Británie do záp.
Ukrajiny a ze střed. Španělska do Řecka
a evropského Turecka; izolovaně na Krymu
a v severozáp. Africe. V Irsku, Dánsku,
ve Švédsku, v baltské a střed. oblasti
evropské části SSSR jen druhotně. V Sev.
Americe zavlečené. Z oblasti Kavkazu dále
na vých. a jihových. je zastoupen endemickými
odrůdami, snad dokonce druhy. - Drogou
jsou hlav. oddenky s kořeny (Radix belladonnae),
pak listy (Folium belladonnae) nebo mladá,
bohatě listnatá, kvetoucí nať (Herba belladonnae).
Drogy se získávají převážně z kultur,
které jsou v mnoha státech s vyspělým
farmaceutickým průmyslem, např. v NSR,
NDR, Maďarsku, Bulharsku (bulharská droga
se ve světě zvlášť cení), v SSSR i u nás
a jinde. Pěstují se kultivary vyšlechtěné
na vys. obsah alkaloidů a výnos, u nás
např. cv. Satan. Rulík se pěstuje jako
jedno- nebo dvouletá kultura. Sklízí se
až 30 q/ha kořenové drogy. Kořenová droga
je bez pachu, sladce slizovité, později
hořké, škrablavé, nepříjemné chuti. Listová
droga i naťová slabě omamně páchne a nahořkle
ostře chutná. Drogy rulíku obsahují 0,2
- 1% prudce jedovatých tropanových alkaloidů.
Hlav. z nich je L-hyoscyamin přecházející
sušením v racemický D, L-hyoscyamin čili
atropin. Z dalších alkaloidů to jsou skopolamin,
atropamin (apoatropin), beladonin (jen
v kořenové droze), tropin, skopin, metylpyrolin,
kuskhygrin (belaradin), popřípadě další.
Kromě alkaloidů obsahují drogy r. ještě
metyleskuletin, kumarinové deriváty, skopoletin,
umbeliferon a v kořenech nemálo škrobu.
Farmakologické účinky tropanových alkaloidů
jsou obdobné u všech drog tohoto typu,
tedy vedle rulíku i u blinu, durmanu,
pablenu a australských druhů jedovatice.
U
r. se uplatňuje zejména atropin jako parasympatikolytikum
ovlivňující činnost žláz a hladkého svalstva.
V lékařství se používají drogy r. jako
takové jen zřídka. Většinou se používají
galenické přípravky z nich, hlav, výtažky
(Extractum belladonnae, Tinctura belladonnae),
ale především čistý atropin k odstraňování
křečí hladkých svalů (bolestivé koliky
žaludku, žlučníku, střev, astmatické záchvaty),
překyselení, k zamezení slinění a dáveni
při operacích, dále jako mydriatikum k
rozšíření zřítelnic a k léčeni Parkinsonovy
choroby. Při léčení
parkinsonismu je světově proslulá tzv.
”bulharská kúra”, založená v podstatě
na prastaré zkušenosti bulharského lidového
léčitelství s výluhem kořenů r. v bílém
víně, která vznikla v kraji kolem průsmyku
Šipka v pohoří Balkán. Dávkováni rulíkových
drog, a pochopitelně i atropinu, může
určit jediné lékař. Drogy jsou dnes hlav.
surovinou k izolaci atropinu nebo souhrnu
tropanových alkaloidů. Ty pak jsou součástí
mnohých hromadně vyráběných léčivých přípravků.
Slouží též k přípravě ještě dnes hoj,
užívaných galenických přípravků.
Jedovatost
r. je známa od starověku. První zmínku
o rostlině má už řecký filozof a přírodovědec
Theofrastos (4. až 3. stol. př. n. l.).
Ve středověku byl r. součástí čarodějnických
mastí, tzv. nápojů lásky a byl nebezpečnou
zbraní v rukou travičů. V evropské medicíně
zakotvil až od 17. stol. Důvodem tohoto
pozdního vstupu do medicíny byla právě
jeho nebezpečná jedovatost a tudíž nedostatek
zkušeností s jeho léčivými a ne jen jedovatými
účinky.
RŮŽE
ŠÍPKOVÁ
Růžovité
Rosa
canina L. sp. aggr.
Rosaceae
Keř, 150 - 300 cm vys., stonky (větve)
dole přímé, výše obloukovité až převislé,
zelené, s četnými tlustými, stejnotvarými
a zahnutými ostny. Květonosné prýty jsou
bezbranné. Listy jsou střídavé, palistnaté,
řapíkaté, lichozpeřené, se (3) 5 - 7 jařmy
tmavo- až modrozelených, lysých, vejčitých
až eliptičných, ostře pilovitých lístků.
Palisty jsou bylinné, s řapíkem ± srostlé.
Květy jsou jednotlivé nebo po 2 - 3 ve
vrcholících v paždí kopinatých listenů,
obojaké, paprsčité, s pětičetnými volnými
obaly i s četnými tyčinkami, vetknutými
při obvodu lahvicovité češule. Ušty kalicha
jsou žláznatě brvité, obou- nebo jednostranně
zpeřeně členěné. Korunní lístky jsou šir.
obvejčité až obsrdčité, světle růžové
nebo bílé, vonné a záhy opadavé. Gynaeceum
je apokarpické, z četných jednoplodolistových
pestíků. Plodem jsou tvrdé, chlupaté nažky,
uzavřené ve vejcovitém až kulovitém, masitém,
šarlatovém, vně lysém a hladkém, uvnitř
chlupatém šipku, věnčeném na vrcholu zbytky
kalicha. Šipek vzniká z češule, je to
souplodí nažek (”sounažka”), V. - VII.
V ČSSR dosti hoj.; křovinaté stráně, okraje
lesů, úvozy, meze, pastviny, živé ploty
z nížiny do podhůří, zřídka až do subalpínského
stupně (v Norsku až na 70° s. z. s.).
Souborný druh roste skoro v celé Evropě,
kromě severových. oblastí, na jihu méně
a jen v horách. Obdobně, ale méně hoj.
také v záp. Asii (z Malé Asie do Tchien-šanu,
nikoli na Sibiři), izolovaně v severozáp.
Africe. R. šípková tvoři skupinu asi 13
”malých” druhů, z nichž většina roste
také u nás. Bohatá proměnlivost souboru
se stále udržuje křížením mezi jeho jednotlivými
blízce příbuznými druhy i křížením s jinými
druhy. - Drogou jsou vyzrálé, nepoškozené,
sytě červené šípky (Fructus cynosbati)
v podstatě všech planých růží. Výhodný
je sběr velkých a lysých šípků. Šipky
se trhají bez stopek. Není vhodné sbírat
šipky po přejiti mrazem, protože jsou
změklé a špatně se suší, ani tzv. podtržené,
nedozrálé šipky, jež nedávají plně hodnotnou
drogu pro nižší obsah vitamínů. Šipky
se sbírají většinou ručně, s přidržováním
větví tyčemi s hákem na konci, v pevných
kožených rukavicích s volnými konečky
prstů a v pevném, hladkém, trny nechytajícím
obleku. Není-li možné šipky co nejdříve
sušit, musí se aspoň důkladně přehazovat,
aby se nezapařily a nezměkly. Droga je
temně červená, chrastivá, bez pachu a
s nakyslou, mírně svíravou chutí. Nesmí
obsahovat zčernalé šípky a nažky uvnitř
šípků musí zůstat světlé. Droga je převážně
sběrová, jen výjimečně z kultur. V plantážích
se vysazuje asi 1 600 keřů na 1 ha a výnos
bývá kolem 40 q. Droga obsahuje významné
množství vitamínu C (0,5 - 1,7%), v sušině
čerstvých šípků bylo stanoveno až 12%
kyseliny askorbové (vitamínu C). Zdá se,
že je-li na trhu léčiv dostatek synteticky
vyráběného vitaminu C, je
droga s jeho obsahem zbytečná. Avšak v
droze je kys. askorbová doprovázena dalšími
biologicky aktivními látkami, které účinky
vitamínu C zesilují a doplňují. Označuji
se jako vitamín P-faktor a jedná se o
bioflavonpidy, které navíc zvyšují odolnost
cévních kapilár. Dále byly zjištěny v
šípcích vitamíny B1 a B2,
provitamin A, kyselina nikotinová a karotenoidy
(lykopin, karoten, rubixantin, zeaxantin,
xantofyl a taraxantin). Doprovodnými účinnými
látkami jsou cukry (30%), organické kyseliny,
třísloviny a slizy.
Droga
má oprávněně šir. využití ve formě čaje
jako zdroj vitamínu
C a dalších, biologicky významně účinných
složek. Čaj se připraví povařením
rozdrcených suchých šípků po dobu asi
10 min. nebo jejich hodinovým vyluhováním.
Čaj se cedí přes plátno (chlupy šípků
dráždí sliznice) a pije se přislazený
podle chuti. Užívá se
při rekonvalescenci, infekčních nemocech
z nachlazení (i jako prevence), virových
chřipkách, infekcích ledvin a močových
cest (slabě diuretické vlastnosti
působí flavonoidy). Doporučuje se při
tzv. jarních únavách, během těhotenství,
proti zvýšené krvácivosti dásní, jako
mírné, zcela neškodné projímadlo regulující
činnost střev atd. Výhodné je užívání
šípkového čaje připraveného již v sáčcích
nebo v instantní, lehce rozpustné formě.
Tento
způsob úpravy drog do moderních a příhodných
forem je již v nejbližším období nezbytný,
aby odpadla zdlouhavá příprava čajů, při
nemoci často únavná. Čerstvé šípky se
zpracovávají i podomácku nebo průmyslově
na šťávy, marmelády i ovocná vína. Použití
šípků v lékařství je známo teprve od středověku.
RYBÍZ
ČERNÝ
Srstkovité
Ribes
nigrum L.
Grossulariaceae
Keř, 80 - 150 cm vys., bez ostnů, s listy
a plody kořenně nepříjemně páchnoucími.
Mladé větévky jsou chlupaté a světlé,
později temně červenohnědé. Listy jsou
střídavé, bez palistů, s řapíkem zdéli
čepele, jež je až 10 cm šir., dlanitě
3 - 5 laločná, ± srdčitá, s trojhrannými,
špičatými, 2krát hrubě pilovitými laloky,
svrchu lysá nebo olysalá, vespod ± chlupatá
a žlutě žláznatě tečkovaná četnými přisedlými,
pryskyřičnými žlázkami. Květenství tvoří
vícekvěté, řídké, nicí hrozny. Květy jsou
zvonkovité, červeně, hnědo- nebo žlutozelené
v paždí kopinatých, chlupatých listenů,
několikrát kratších než hluboko pod květem
odčlánkované jejich stopky (perikládium),
se zřetelnými listenci. Květy jsou obojaké,
kromě pestíku pětičetné, s volnými obaly.
Srůstem dol. části kalicha s květním lůžkem
vzniká mělce zvonkovitá, vně žláznatě
tečkovaná češule, s niž srůstá jednopouzdrý
semeník ze 2 plodolistů. Kališní ušty
jsou podlouhlé, vykloněné navenek češule,
žláznatě tečkované a pýřité, 2krát delší
než užší a vzpřímené korunní lístky. Semeník
je na vrcholu ± vyklenutý, s nástěnnými
semenicemi. Plodem jsou kulovité, ± dl.
stopkaté, černé, žláznatě tečkované, nepříjemně
páchnoucí, ale nasládlé bobule, se zaschlými
kališními ušty. Semena jsou četná, s rosolovitým
vnějším a kamenným vnitřním osemením.
IV. - V. V ČSSR vz.; luhy, vlhké lesy
a pobřežní křoviny v nížině až pahorkatině.
Pěstuje se jako ovocný keř a místy zplaňuje.
Druh roste převážně v mírném pásu Eurasie,
souvisle z Irska, Vel. Británie a Skandinávie
přes střed, a vých. Evropu a Sibiř až
do Přímořského kraje (SSSR) a severových.
Číny; v již. Evropě a na Kavkaze vz. a
dále v Himálaji a ve střed. Číně. V Evropě
na některých nalezištích nejspíš jen zplanělý
a zdomácnělý, zejména v záp. oblastech,
neboť např. ve Francii se první kultury
r. černého datují již z r. 1750. Za primární
lze považovat výskyty v sev. a ve vých.
Evropě, snad i některá místa v hor. Porýní.
Dnešní hlav. střediska kultur černého
rybízu jsou v záp. Evropě, ve střed. a
sev. oblasti SSSR, hlav. jeho evropské
částia v USA. - Drogou jsou nepoškozené
a nenapadené listy s řapíkem, sytě zelené
(Folium ribes nigri), sbírané hned po
sklizni plodů. Listy můžeme z letorostů
sdrhovat. Za 1 hod. se jich sebere až
5 kg. Droga je tmavozelená, nedrolivá,
mírně aromatická, se stahující chutí.
Dnešní četné plantáže rybízu, zakládané
pro plody s vys. obsahem vitamínu C, stačí
uspokojit i požadavky farmacie na listovou
drogu. Ta obsahuje flavonoidy (kempferol,
kvercetin a myricetin), katechinové třísloviny,
malé množství silice (0,02% v čerstvých
listech) s karenem, karyofylenem, geraniolem,
linaloolem a dalšími složkami. Droga obsahuje
ve stopách kyanogenni sloučeniny, aminokyseliny
glutamin a asparagin, vitamíny C a P a
konečně i fytoncidní složky.
Účinky
drogy jsou močopudné,
potopudné a protiprůjmové. V lékařství
i lidovém léčitelství se doporučuje nálev
drogy samotné při nemocech močových
cest, chorobách z nachlazení, proti průjmům
a revmatismu. S močopudností drogy
souvisí i její účinek
protirevmatický. R. černý se dnes
pěstuje především pro bobule, zpracovávané
na džemy, sirupy, šťávy; jejich barvivem
se přibarvují některé další potravinářské
výrobky. Plody obsahuji ve 100 g až 150
mg vitamínu C, tedy skoro dvojnásobné
množství, než je v citrónech a pomerančích.
Vitamin
C se sice dnes vyrábí hlav. synteticky,
ale jeho přirozené zdroje jsou zdravotně
významné proto, že obsahují zároveň důležité
doprovodné látky, např. bioflavonoidy
(vitamín P-faktor), jež jeho účinek zvyšují.
Listy černého rybízu se začaly používat
k léčení asi v 16. stol. Jejich věhlas
se značně rozšířil zejména proslulými
vodoléčebnými kúrami Sebastiana Kneippa
v minulém stol., doplňovanými fytoterapií,
v niž byly listy r. černého důležitou
složkou. Jejich dnešní využití v medicíně
je omezené, zatímco zdravotnický význam
plodů a přípravků z nich neustále vzrůstá.
ŘEBŘÍČEK
OBECNÝ
Hvězdnicovité (složnokvěté)
Achillea
millefolium L.
Asteraceae (Compositae)
Vytrvalá bylina, 15 - 120 cm vys., aromatická,
s plazivým, vícehlavým, bohatě větveným
oddenkem. Lodyha je přímá, tuhá, bohatě
listnatá, chlupatá až vlnatá. Listy jsou
střídavé, dol. krátce řapíkaté, střed.
a hor. přisedlé. Čepel je ± podlouhle
kopinatá, 2 - 3krát peřenosečná, s úkrojky
různého tvaru a postavení k rovině vřetena
čepele. Květenství tvoří chocholičnatá,
hustá a plochá lata, složená z drobných
úborů. Zákrov je kuželovitý, střechovitý
a víceřadý, ze zelených až skoro černých,
na okrajích suchomázdřitých listenů. Lůžko
úborů je polokulovité, duté a plevkaté.
Květy v paprsku jsou jazykovité, v poctu
± 5, s bílou až sytě růžovou korunou a
samicí, v terči paprsčité, kromě pestíku
pětičetné, s trubkovitou, špinavě bílou
korunou a obojaké. Tyčinky jsou souprašné.
Semeník u obou typů květů je spodní ze
2 plodolistů a jednopouzdrý. Plodem jsou
podlouhlé, zploštělé, stříbrošedé, na
vrcholu uťaté a po stranách úzce křídlaté
nažky bez chmýru. VI. - IX. V ČSSR dosti
hoj. až hoj.; louky, stráně, meze, pastviny,
mýtiny, suché skály a u cest, také na
rumištích, náspech i na polích jako plevel
z nížiny do subalpínského stupně. Druh
roste v Evropě a Asii, převážně v mírném
pásu, na vých. do Džungarské pánve a vých.
Sibiře. Zavlečené v Sev. Americe, již.
Austrálii a na Nov. Zélandě. Na drogu
se sbírají v podstatě všechny druhy, patřicí
do sekce Millefolium, s čepelemi
2 - 3krát peřenosečnými. Je to např. ř.
jemnolistý (A crithmifolia), ř.
sličný (A nobilis), ř. štětinolistý
(A. setacea), ř. sleziníkolistý
(A. aspleniifolia}, ř. panenský
(A. pannonica) a ř. chlumní (A.
collina), jež všechny patři k naší
pův. květeně a jejichž rozlišení není
pro sběrače léčivek proveditelné. - Drogou
jsou květenství (Flos millefolii) nebo
celá kvetoucí nať (Herba millefolii),
přičemž květní droga nesmí obsahovat části
lodyh a naťová nesmi obsahovat dol. tvrdé
a neolistěné části lodyh. Při sběru se
používají nůžky (květní droga) nebo srpy
s pilovitým ostřím (naťová droga). Drogy
aromaticky kořenně voní a jejich chuť
je kořenná a nahořklá. Poptávce po droze
stačí zatím sběr z přírodních stanovišť,
někde velmi bohatých (vých. Slovensko).
Hlav. účinnou složkou drog je silice (0,2
- 0,5%), jejíž složení je zřejmě podmíněno
geneticky. Tetraploidní taxony obsahují
v silici až 50% chamazulenu, který vzniká
z proazulenu matricinu (0,1%), podobně
jako je tomu u heřmánku lékařského. Hexaploidní
a pravděpodobně i oktoploidní taxony neobsahují
matricin, a tudíž jejich silice neobsahuje
ani chamazulen. Místo matricinu je v nich
přítomen hořký achilin, ale z něho chamazulen
nevzniká. Silice dále obsahuje pineny,
sabinen, cineol, karyofylen, borneol,
kafr, terpineol a tzv. pelyňkový keton.
Drogy obyčejně pocházejí ze směsi taxonů,
které jednak obsahují v silici chamazulen,
jednak obsahují hořký achilin. Pokud by
se ř. nepěstoval (pěstováni je možné)
v kultivaru s určitým typem silice, není
možné složení silice v drogách normalizovat.
Lékopisy, ve kterých je ř. a jeho drogy
oficinální, požadují drogy se silicí obsahující
chamazulen.
Drogy
účinkují protizánětlivě
a protikřečově. V lidovém léčitelství
se drogy ř. cení více než v lékařství.
Uplatňuji se v nálevu samotné nebo v čajových
směsích jako mírné
amaro-tonikum při nespecifických gastritidách
a dyspepsiích. Protikřečové účinky
drogy se využívají při
poruchách zažívacího ústrojí, zejména
při nadměrné plynatosti a žlučníkových
obtížích. V lidovém léčitelství
se zdůrazňuje také diuretický
a současně protizánětlivý účinek při chronických
potížích močového ústrojí. Protikrvácivá
účinnost, rovněž někdy zdůrazňovaná, je
poměrně nízká. Dobrých výsledků bylo dosaženo
při léčení alergické záduchy průdušek
u kojenců. Zevně se používají drogy ke
koupelím a obkladům na vředy a zanícené,
špatně se hojící rány a do koupelí s dezinfekčním
působením. Při předávkování se mohou u
citlivých osob vyskytnout vyrážky nebo
závratě.
Ř.
patři mezi nejstarší léčivé rostliny.
Již od antiky se používal jako hojivý
a krváceni stavící prostředek hlav. mezi
vojáky. Rovněž středověké herbáře chválí
jeho léčivost. I dnešní vyhlídky na využití
v lékařství jsou příznivé.
ŘEPÍK
LÉKAŘSKÝ
Růžovité
Agrimonia
eupatoria L
Rosaceae
Vytrvalá bylina, 20 - 100 cm vys., s krátkým,
tlustým, ± dřevnatým oddenkem. Lodyha
je přímá, většinou jednoduchá, tupě hranatá
až ± oblá, s dol. články silně zkrácenými
a ± odstále chlupatá krátkými i dl. chlupy.
Listy jsou střídavé, dol. řapíkaté, hor.
± přisedlé, přetrhovaně lichozpeřené,
přízemní nejčastěji v růžici. Lístky jsou
přisedlé, eliptičné až kosníkovité, pilovité
nebo vroubkované, svrchu tmavozelené,
vespod skoro šedoplstnaté, s vtroušenými
žláznatými chlupy. Květenství tvoří zpravidla
jednoduchý klasovitý hrozen. Květy jsou
obojaké, paprsčité, kromě gynaecea pětičetné,
s volnými obaly, na krátkých stopkách
v paždí trojklaných listenů. Obaly a tyčinky
(5 - 20) jsou vetknuté při obvodu přitisklo
chlupaté obkuželovité češule. Ušty kalicha
jsou vejčitě trojúhelníkovité, po odkvětu
vytrvávající a korunní lístky úzce obvejčité,
síťnatě žilkované a zlatožluté. V češuli
jsou 2 jednoplodolistové ± s ni srůstající
svrchní semeníky. Češule má ve zralosti
nejméně v dol. 3/4
deset úzkých podélných rýh a při obvodu
chudý prstenec háčkovitých osténků, z
nichž vnější přímo odstávají. Za plodu
je souplodí, zpravidla jen s 1 nízce hranolovitou
nažkou. VI.-VIII. V ČSSR dosti hoj.; křovinaté
stráně, světlé lesy, příkopy, sušší louky
a pastviny z nížiny do podhůří, zřídka
v horách, často na vápnitých podkladech.
Druh proměnlivý, členěný většinou v několik
poddruhů, z nichž vlastní subsp. eupatoria
roste v celé Evropě (kromě krajního sev.),
v Malé Asii, Íránu, na Kavkaze a v sev.
Africe; tedy rozšíření zhruba evropsko-západoasijské.
Kromě A. eupatoria s. str. roste
v českých zemích, hlav. v již. a jihozáp.
Čechách, ještě ř. vonný (A. procera).
Areál tohoto druhu je pouze evropský (ze
severových. Španělska a Vel. Británie
do již. Skandinávie, na sev. Balkán a
Ukrajinu). Při sběru rostlin na drogu
se u nás Oba druhy nerozlišují. Ř. vonný
je teplomilnější než ř. lékařský, roste
hlav. v nížině až pahorkatině, často na
nevápenných podkladech. Jeho lodyha má
jen dl. chlupy. Listová růžice většinou
chybí, čepele jsou oboustranně zelené,
listy mají terpentýnový pach, češule ve
zralosti je široce vejcovitá, jen v dol.
polovině s šir. a mělkými brázdami, s
bohatým prstencem háčkovitých osténků,
z nichž obvodové jsou zřetelně sehnuté.
Na sev. polokouli roste asi 10 druhů řepíků
a všechny se používají jako léčivky. -
Drogou je kvetoucí, bohatě olistěná nať
(Herba agrimoniae). Nesmí obsahovat dřevnaté
dol. části lodyh, tlustší než 0,5 cm.
Droga má svěže zelenou barvu listů, zlatožluté
květy, slabě kořenně voní a hořce chutná.
Vzhledem ke zvýšené poptávce se ř. nejen
sbírá, ale také pěstuje. Je možné pěstovat
ho i na vel. plochách s použitím mechanizace
při sklizni. Tento způsob však poskytuje
drogu horší jakosti. Byly vyšlechtěny
výnosné a nevymrzavé kultivary, u nás
např. cv. Krajový (pro ř. lékařský) a
cv. Topas (pro ř. vonný). Hlav. dodavateli
drogy jsou středoevropské státy. Nať ř.
řadíme mezi tříslovinné drogy. Obsahuje
± 10% katechinových tříslovin, flavonoidy,
hořčiny a stopy silice. Podrobnější chemický
průzkum a ani průzkum farmakologický nebyly
provedeny, ač se jedná o drogu s šir.
lidovým použitím.
Účinky
drogy lze označit jako adstringentní,
s dobrým choleretickým působením. Při
zažívacích a žlučníkových
potížích se předpisuje nálev samotné
drogy nebo ve směsi s mátou, vachtou a
dalšími drogami. Droga je součástí některých
hromadně vyráběných léčivých přípravků,
a to čajů a hojivých výtažků. Při zevním
použití se využívají protizánětlivé
a hojivé účinky (kloktadla, koupele,
ústní vody) nejen v lékařství, nýbrž i
v léčebné kosmetice. Ř. patří mezi dávno
známé léčivé rostliny a uvádí se již v
antice ve spisech Dioskorida a Plinia.
Tehdy se používal hlav. k léčení jaterních
chorob. Také ve středověku patřil k nejvýznamnějším
léčivkám. V současné době je jeho používání
v lékařství i lidovém léčitelství stále
natolik významné, že patří rozsahem spotřeby
mezi nejdůležitější drogy států střed.
Evropy.
|