Přijde vrhač nožů do manéže a zeptá se:
"Našel by se tu nějaký dobrovolník?"
Přihlásí se pět lidí. Vrhač vybere jednoho z první řady, postaví ho ke kůlu a zaváže si oči. Od kůlu udělá 30 kroků dopředu, otočí se a hodí. Na to odpoví celé publikum velkým aplausem, vrhač nožů si sundá šátek z očí, spatří nůž zabořený 1 cm nad hlavou dobrovolníka a zařve: "Ticho! Ticho! Vždyť já ho netrefil!"
"Víte, že u nás byly minulý víkend dva cirkusy?"
"Ne, jaké?"
"No přeci cirkus Humberto a cirkus Referendum."
Vypráví šéf vzdušného čísla:
"To jsme vám jednou vzali do skupiny holku, to vám byla ženská, něco ohromnýho, dočista krev a kroupy - no hotový jelito."
"Pane řediteli, pane řediteli! Jestlipak víte, co dělá pes, když stojí na třech nohách?"
"Ale August, to se přece nehodí, tady před diváky..."
"A proč ne? Přece dává pánovi pac!"
Beda Lak, všestranný artista, žonglér, kouzelník a humorista, chodíval před polednem do známé kavárny U Nováků. Jednou se po Praze roznesla zpráva, že Beda Lak nečekaně opustil tento svět. Redaktor jistého deníku volal hned do kavárny U Nováků. Pan vrchní vzal sluchátko, vyslechl onu smutnou zvěst a potom pravil: "Momentíček, já se jdu pro jistotu podívat. Víte, on si pan Lak před minutou objednal druhé pivo, tak abych ho netočil zbytečně..."
Povídá klaun řediteli:
"Pane řediteli, dnes po představení budu mít večeři za patnáct tisíc korun!"
"To se pořádně rozšoupneš, klaun. Půjdeš do nějaké lepší restaurace?" diví se ředitel.
"Ale kdepak, jen jsem ukradl jednoho čistokrevného psa s rodokmenem!"
Ptá se klaun ředitele:
"Pane řediteli, pane řediteli, co je to hříbě?"
"Přece dítě koně, klaun."
"A jak se jmenuje matka toho hříběte, pane řediteli?"
"Přece kobyla, klaun."
"A jak se jmenuje tatínek, pane řediteli?"
"Hřebec, klaune."
"A má takové hříbě taky nějakého strýčka, pane řediteli?" vyptává se klaun dále.
"Ano, má. Tomu se říká valach."
"A pane řediteli, kdy můžeme nazvat vůbec nějakého koně koněm?"
Povídá kouzelník:
"Najde se tady nějaká statečná žena, kterou bych nechal zmizet v této bedně..."
Z hlediště se ozve:
"Vemte si mou manželku..."
Vypráví klaun kolegovi:
"V těchto botách již vystupuji patnáct let a pořád jsou dobré!"
"A kdes je kupoval?"
"Ty jsem nekupoval, ty jsem zdědil po dědovi."
Inspektor manéže k novému klaunovi:
"August! Zezadu jste mi nějak povědomý. Nekopal jsem vám už v nějakém cirkuse do zadku?"
K řediteli cirku přijde chlápek s žádostí o místo krotitele tygrů.
"Bohužel dnes už je obsazené, ale zkuste přijít zítra."
Přijde zajíc se zajičicí do cirkusu. Je představení, kde kouzelník vytahuje z klobouku jednoho zajíce za druhým. Po skončení cirkusu povídá zaječice zajícovi: "Miláčku, ale náš způsob je určitě příjemnější!"
Přijde Claudia Schifferová do své vily. Otevře dveře, vejde do ní, ale vila nikde. Vyjde ven a vila tam stojí. Tak znovu vejde do vily a vila zase nikde. Vyjde před vilu a víla tam znovu stojí. Rozmýšlí a povídá:
"Ten Coperfield si ze mě střílí!"
"Ať ho nepřevaříš!" upozorňuje kanibal manželku u kotle s vařícím se bělochem, "je to polykač ohně a zevnitř je již propečený."
"Kde pracuješ?"
"V cirkuse."
"Dobrá práce?"
"Ujde to. Dvakrát denně strčím na chvíli hlavu lvovi do tlamy a potom mám zase volno."
"Proč nosíte ten děravý deštník, klaune?"
"Abych viděl, kdy přestane pršet..."
"A nebojíte se, klaune, chodit sám v noci po městě?"
"Nebojím, pane řediteli. Já znám karate, džudo..."
"No to jste výborný, klaun!"
"... a ještě pár japonských výrazů."
Večerní představení v cirkuse vrcholí, přichází jedinečné číslo drezúry s krokodýlem. Krotitel si rozepíná kalhoty a vkládá své přirození do otevřené tlamy krokodýla. Virbl. Krotitel začne mlátit krokodýla do hlavy a za obrovského jásotu obecenstva vytahuje své přirození z tlamy a skrývá ho do bezpečí kalhot. Když se publikum částečně utiší, ptá se:
"Troufne si někdo z přítomných to také zkusit?"
Přihlásí se jedna žena:
"Já bych chtěla, ale nesmíte mě tak mlátit do hlavy!"
August, jste opravdu tak hloupý, že nerozeznáte osla od koně?
.
.
.
.
Copak jsem vám někdy řekl koni pane řediteli?
V cirkuse dělají nábor nových zaměstnanců.
"Tak co umíte?"
"Vylezu až nahoru nad šapitó a skočím dolů do láhve od piva."
"To není možný, v tom musí být nějaký trik."
"No, máte pravdu. Požívám takový malinký trychtýřek."
"A slepici by jste dovedl napodobit?" táže se ředitel klauna, který mu předvádí své nové číslo.
"Ale ovšem."
"Dobře, tak mi sneste vejce."
"Víte, pane řediteli, co roste bez slunce i bez vody?"
"Nevím, klaun."
"Přece ceny."
Diváci v cirkuse se popadali za břicho.
V bufetu prodávali zkaženou zmrzlinu.
"Přátelé, představte si, co se stalo." vypráví s úžasem svým společníkům z cirkusu polykač nožů.
"Můj synek, kterému je teprve devět měsíců, spolkl první špendlík!"
Na dveře ředitelské maringotky v noci kdosi buší a volá:
"Pane řediteli, hoří cirkus!"
"Tak proč budíte mě? Vzbuďte raději polykače ohně!"
Přijde borec do hospody a vidí, že je tam úplně prázdno. Tak si sedne k baru a říká majiteli hospody, že by pro něj měl skvělý nápad, jak zvednout návštěvnost. Majitel je pochopitelně celkem vstřícný, jelikož by to rád přivítal. Tak ten chlápek vytáhne takovou plechovou krabici a na ni postaví kachnu s kloboukem. A kachna najednou začne tancovat na špičkách. Majiteli se to hrozně líbí a tak říká, že to za těch pět stovek, o které si ten maník řekl, bere. Plácnou si, krabici postaví na pult. Do druhého dne se novinka rozkřikne a každý se jde podívat. V hospodě narváno. Zase přijde ten chlápek a baví se s majitelem: "Tak co, jak jste spokojený?"
"Jo, je to bezva. Jen mi řekněte, jak to uděláte, aby ta kachna přestala tancovat?"
"To je snadné. Stačí otevřít tu krabici a sfouknout ty svíčky uvnitř."
Klaun hned po ránu spadl ze schůdků maringotky, vzápětí nedopatřením šlápl kočce na ocas a potom rozbil servis na kávu. "Nemohu pochopit, klaun," povídá mu ředitel, "jak můžete za jediný den stačit provést tolik, ale zatraceně tolik pitomostí?"
"To je jednoduché, pane řediteli. Já jsem dneska vstal o něco dřív..."
V hospodě se baví o imitátorech:
"Jeden z hostů se též po dlouhém poslouchání zapojí do hovoru. "Ty příhody, co tady vypravujete, jsou pro malé děti. To já znám jednoho imitátora, ten když zakokrhá, tak začne vycházet slunce!"
Toulá se chlápek po pouti. Až dojde ke dvěma stanům.
Na tom větším je napsáno "CIRKUS" a na tom druhém visí nápis "POKLADNA - Kdo neuhádne, vyhraje vstupenku do cirkusu."
Chlapík si říká:
"To přece nebude nic těžkýho, budu hrát hloupého a dostanu zadarmo lístek."
Tak jde dovnitř stanu s nápisem "POKLADNA" a tam je tma.
Náhle se z nějakého ampliónu ozve:
"Udělej šest kroků dopředu!"
Tak je udělá. Amplión zase:
"Teď tři kroky doleva!"
Raz, dva, tři kroky. Amplión:
"A teď dva dozadu!"
Chlap udělá krok a spadne do díry vyplněné něčím hustým a mazlavým.
"No sakra, to jsou snad sračky nebo co!"
"Uhodnul, další!"
"Včera jsem byl ve varieté. Kouzelník tam strčil krásnou ženskou do bedny a pak ji přeřízl."
"No a? To já umím i v autě."
"Pane řediteli, víte, jaký je rozdíl mezi dobrou a špatnou radou?"
"To opravdu nevím, August."
"Dobrá rada je drahá a špatná rada přijde draho!"
"Představte si, pane řediteli, že jsem včera vypil dvaatřicet minerálek!"
"Kristepane, klaun! Proč tolik?"
"Na vztek! Víte přece, že jsem abstinent..."
Víte, kolik cirkusáků je potřeba na výměnu žárovky?
.
.
Dva. Jeden šroubuje a druhý dělá na buben virbl.
Klaun August běhá dokolečka a křičí:
"Pane řediteli, pane řediteli!"
"Co je zase, August?"
"Pane řediteli, může se říkat panu řediteli osle?"
"Samozřejmě, že ne, August!"
"A pane řediteli, může se oslovi říkat pane řediteli?"
"To se může, August!"
"Tak to vám pěkně děkuju, pane řediteli!"
K řediteli cirkusu přijde chlap a vysvětluje mu, jaké má připravené nové číslo, které má oživit obehraný program.
"Do obrovské kádě v manéži se nalejou řídké výkaly, u stropu bude viset na laně pytel s pískem. Dovedete si představit, pane řediteli, tu krásu… Podělaná manéž, podělaní diváci, podělaný chlap, co přeseknul to lano, podělaná hudba zahraje tuš a já vejdu celý v bílém."
Markéta přiběhne domů a radostně volá:
"Mami, víš, s kým jsem se dnes seznámila?"
"To nevím, povídej..."
"S Markem... A představ si mají koně, hrad a dokonce i vlastní střelnici..."
"Táto, slyšel jsi?" volá máma. "To by byla partie."
"Uklidněte se obě," zabručí táta, "to je určitě syn místního kolotočáře... Jeho táta na to kdysi balil mojí sestru."
Manželka jednoho postaršího, trochu tělnatějšího drezéra, který si dal rád po obědě dvacet, se jednou celá udýchaná vracela z většího nákupu. Vešla do maringotky, hodila tašky na stůl, unaveně dopadla na židličku a spustila: "Ty chlape jeden líná. Co jsem byla pryč, nic jsi neudělal?"
"Ale jo. Zrovna před chvílí jsem nalakoval tu židličku, co na ní sedíš."
Před vstupem do manéže artistka svému partnerovi povídá:
"Luisi, teď se ohnu a ty se honem podívej, jestli mi pod minisukní nekoukají ty krajkový kalhotky. Tak rychle, co vidíš?" "Co vidím? Že sis ty krajkový kalhotky zapomněla v maringotce..."
Do městečka přijel cirk a s ním i hromada atrakcí. Tak se Lojza, který se pořád motal kolem, nechal najmout, aby dělal medvěda. Navlékli ho do medvědího převleku, nasadili hlavu a tak vypadal úplně stejně jako medvěd. Poté ho strčili do medvědí klece. Lojza skáče, řve, bručí, dupe, jako pravý medvěd. Dupe ale tak silně, že se proboří do lví klece. "Tak nyní se poseru," zařval, když uviděl obrovského lva. Ale ze lva se ozvalo: "Tos nemohl promluvit dřív? Já už to mám v kalhotech..."
Přijde chlap do cirkusu a hned za ředitelem, že má úžasné číslo. Ředitel se jde tedy podívat do manéže, co je to za zázrak. Chlápek se rozeběhne a začne mávat rukama. Vyletí metr nad zem a pak už lítá po celé manéži. Vylétne až ke stropu a pak zase zpět. Když dosedne na zem, ptá se dychtivě ředitele, co si o tom myslí. Ředitel se zamyslí a pak praví: "Nic jiného neumíte, jen napodobovat ptáky?!"
"Copak se ti stalo, klaun, že máš na hlavě bouli?"
"Sedl jsem si na napínáček."
"No a?"
"No, a nade mnou byl nízký strop maringotky."
Nadává cirkusák:
"Nepřeje nám počasí, když je venku pěkně jdou lidi do přírody nebo jsou u vody a když je škaredě, tak raději sedí doma."
Zavolal si ředitel klauna a povídá mu přísně:
"Máte výpověď, August!"
"A pročpak, pane řediteli?" nechápe klaun.
"Už začínáte být lidem pro smích..."
"Tati, pojď se se mnou podívat do cirkusu."
"Nemám čas, Martinko."
"Včera kluci říkali, že tam jezdí na tygrovi nahá žena."
"No dobře, tak půjdu, tygra sem už dlouho neviděl."
"Ten člověk byl cirkusovým artistou. Jeho nejlepším číslem bylo vložení ruky lvovi do papule. Volali ho "nebojácný Hipolit."
"A nyní ho volají jak?"
"Jednoruký Hipolit."
U ředitele cirku se hlásí dva artisi o místo - malý muž s velkým kufrem a velký s malým kufrem.
"Jaké předvádíte číslo," zajímá se ředitel.
"Moje číslo spočívá v tom," říká velký muž, "že v malém kufru mám kladivo a tak dlouho s ním tluču toho malého po hlavě, až ho zatlačím do země."
"No a co máte v tom velkém kufru?"
"Tam jsou prášky proti bolestem hlavy," odpovídá malý chlápek.
Klaun vejde do trafiky a žádá čtyři pětikorunové známky na pohledy. Trafikantka mu užuž chce odtrhnout z archu čtyři kusy vedle sebe, když klaun ji zadrží ruku.
"Promiňte, prosím, ale tuhle, tuhle, tuhle."
Pak chvíli přemýšlí a potom bodne doprostřed archu:
"A asi tuhle!"
"Představ si BEPO, že jsem během pěti minut zabil deset much. Čtyři samečky a šest samiček."
"Prosím tě, a jak jsi je rozeznal?"
"Klidně, ty samečky jsem zabil u piva a ty samičky na zrcadle!"
Bezprostředně po prvním vystoupení nového artisty přiběhl k němu ředitel a tiskne mu nadšeně ruku:
"Bylo to vynikající, mistře!"
Artista ho změří svým chladným pohledem a praví:
"Tak proč nesedíte v publiku a netleskáte?"
"August, proč nosíte mimo představení jednu botu černou a druhou botu hnědou?"
"Abych je rychle vonosil, já mám totiž ještě jeden takovej pár doma."
Ředitel: "Ale Bipo, jak jste mohl poradit Bepovi, aby si vzal proti kašli ricinový olej? Copak to proti tomu pomáhá?"
"To bych řekl, a jak. Podívejte se na Bepa, jak se drží sloupu a bojí se zakašlat."
"Co se ti stalo?" ptá se cirkusák klauna, když vidí, jakou má na čele bouli.
"Představ si, lékař mi radil, abych používal toaletní vodu, a při splachování mi prkýnko spadlo na hlavu."
"Střelnice mi byly ukradeny z pátku na sobotu, když jsem je minulý týden dal dceři s kolotočem jako svatební dar."
Kouzelník vytahuje z klobouku jednoho králíka za druhým a podává je skromně oděné, tělesně vyspělé asistence.
"Nádherní králící," povídá paní Nováková.
"Jací králíci," povídá manžel.
Řediteli cirkusu přišel dopis od jakéhosi pro něj neznámého artisty, stálo tam:
"Polykám meče metr dlouhé, žádám o angažmá!" Tak ředitel odepsal, že je to běžné a přišel mu dopis: "Já vím, jenže já jsem lilipután vysoký osmdesát centimetrů."
Strhnul se hrozný liják. Promoklý klaun jde rozvážným pomalým krokem do své maringotky.
"Proč jdeš tak pomalu, August?" volá na něho zpod deštníku kolega.
"A proč bych měl utíkat? Přede mnou přece taky prší."
Cestovatel narazí v džungli na slona, který šíleně řve bolestí, protože má v noze zapíchnutý obrovský trn. Je mu slona líto, a proto mu trn opatrně vytáhne. Slon se na něj vděčně zadívá a odkulhá do džungle.
O mnoho let později navštíví zestárlý cestovatel cirkus a sedí v první řadě. Přijde výstup se slony a jeden ze slonů si cestovatele stále prohlíží. Nakonec se utrhne, přiběhne k okraji manéže, popadne cestovatele do chobotu, praští s ním párkrát o zem a udupe ho k smrti.
Proč?
(Byl to úplně jiný slon.)
Ptá se August cvičitele psů:
"Jestli víte, pane Vlčak, kdy může dostat vlčák infarkt?"
"No, přece, když se mu vytvoří lidské podmínky!"
"Pane řediteli," ptá se klaun, "kdo může víc, ředitel nebo blecha?"
"Co je to za hloupou otázku, klaun? Samozřejmě, že víc může pan ředitel!"
"Oho, tak když můžete víc, pane řediteli, tak zkuste kousnout blechu do zadku!"
Za ředitelem cirkusu doběhne ošetřovatel: "Pane řediteli, slon nám prochlad, strašně kašle."
Řiditel: "Dejte mu půl vědra horkého grogu."
Druhý den se ředitel ptá: "Tak, jak se má ten nemocný slon?"
"Ten nemocný se už má dobře, ale teď strašně kašlou všichni ostatní!"
Na náměstí vystupuje provazochodec, paní obchází s kloboukem diváky. Pan Novák se diví: "Proč vybíráte, vždyť ještě nespadl?"