Potká takhle pánbůh v nebi Svatého Petra a zeptá se ho:
"Ty, Petře, co je to vlastně ten sex, co se o tom tam dole pořád mluví?"
Petr odpoví:
"Víš, pane bože, to se nedá jen tak povědět. Nejlepší bude, když půjdeš na zem a zeptáš se přímo u zdroje."
A tak pánbůh sestoupí na zem v šumavských hvozdech. Potká dřevorubce a povídá mu:
"Ty, nepovím ti, kdo jsem ani odkud jsem přišel, ale řekni mi prosímtě, co je to ten sex."
Dřevorubec odsekne:
"To jsi na špatný adrese, musíš za Ančou do mlejna!"
Pánbůh tedy jde do mlejna. Ve mlejně potká Anču a říká jí:
"Nepovím ti, kdo jsem, ani odkud jsem přišel, ale řekni mi prosímtě, co je to ten sex."
Anča odpoví:
"Hele nech tý teorie a koukej se svlíkat!"
spěšně si odbydou, co muselo přijít, načež Anča prohlásí:
"Kdo jseš, to opravdu nevím, ale hejbeš jako pánbůh!"
"Pane Bože, co je to pro tebe tisíc let?"
"Chvilička."
"A Pane Bože, co je to pro tebe tisíc dolarů?"
"Penízek."
"Pane, prosím tě, dej mi penízek."
"Jistě, počkej chviličku."
Jedou tři jeptišky s biskupem v jednom vlakovém kupé a luští stejnou křížovku. Jedna z jeptišek se ptá druhé:
"Prosím tě, součást ženského těla na čtyři, začíná P a končí A."
Ta druhá odpoví:
"No, mohla by to být pata."
V tom sebou biskup cukne a zeptá se:
"Nemá tu někdo gumu?"
Farář se modlí ve vesnickém kostele:
"Pane Bože, buď mi ve své vševědoucnosti nápomocen. Sedlák Bárta mě včera požádal, abych mu půjčil svůj povoz a koně. Ale já si říkám, pane Bože, ten sedlák není dobrý človek, co když mi tu půjčku zapře, a naše chudá farnost přijde o povoz s koňmi. Na druhou stranu, když mu ten povoz nepůjčím, on zakáže svým pacholkům chodit do kostela a naše farnost přijde o ovečky. Tak mi poraď, pane Bože, co mám teď dělat? Už vím, pane Bože, nejlepší bude zvolit zlatou střední cestu! Já mu řeknu, ať mi políbí prdel!"
V kostele při přijímání:
"To není keks, ale Boží tělo, to si nemůžeš odnést domů pro psa."
Farář není policajt, a tak ti nemusí předčítat tvoje práva předtím, než vyslechne tvoji zpověď.
Bůh od tebe žádá, abys dělal jenom to, co ti přikazuji já.
Starý farář se hrozně rád sázel. Dostal na faru mladého kaplana, se kterým se vsadil o plat, že neudělá to, co on. Postavil do místnosti tři židle a na jednu z nich posadil mladou dívku. Pak ji pohladil po tváři, kaplan taky. Dal jí pusu, kaplan taky, vjel jí za blůzku, kaplan taky, sáhl jí mezi nohy, kaplan taky. Pak si ho vyndal z kutny, otočil kolem pasu a řekl:
"A tohle, kaplánku, neuděláte!"
Jaký je rozdíl mezi Biblí a trenýrkama?
Co nestojí v Bibli, stojí v trenýrkách.
Chlápkovi se porouchá auto zrovna před farou. Šťourá se v motoru, nemůže s tím pohnout a přitom šťavnatě kleje. Po chvilce zevnitř vyjde farář a říká mu:
"Mladý muži, neklejte takhle. Raději se k našemu Pánu pomodlete Otčenáš, to spíš pomůže."
Chlápek si tedy nechá poradit, poklekne a oddrmolí Otčenáš. Pak sedne dovnitř, auto napoprvé naskočí a odjede. Farář tak kouká za autem a říká si:
"Doprdele, to jsou věci."
Farář schoval mladou služku do komory, když přišel na kontrolu fary biskup. Ten se ptá, co je v té komoře a farář odpovídá:
"Mám tam starou rozvrzanou basu, z dob, co jsem ještě jako mladý hrával."
"A víte, že já jako mladý taky hrával? Já se na tu basu mrknu."
Když biskup po deseti minutách vylezl z komory, usmál se na vylekaného faráře a povídá:
"Tedy, rozvrzaná je, ale stará není."
Jeden opilec se takhle potácel po hlavní ulici v menším městečku. Nějak se mu podařilo se vydrápat po schodech kostela. Uvnitř se motal a narážel do lavic, až se mu podařilo se trefit do boční chodbičky a zapadl do zpovědnice. Kněz, který opilcovu útrapnou cestu pozoroval, usoudil, že tomu muži je potřeba pomoci a proto vlezl do své strany zpovědnice. Ale jeho pozornosti se doneslo jen dlouhé, hluboké ticho. Nakonec se tedy zeptal:
"Synu, mohu ti nějak pomoci?"
"Hyk... nevím, je na tvé straně nějaký hajzlpapír?"
Farář zpovídá kostelníka. Ten si uleví od svých hříchů a farář povídá:
"To je všechno? A kdo mi chodí na mešní víno?"
"Pane faráři, tady je špatně slyšet."
Pak si vymění místa, protože faráře jinak nemá kdo zpovídat. Taky chvilku mluví a když skončí, kostelník se ptá:
"A to je všechno? A kdo mi chodí za ženou?"
"Tady je opravdu špatně slyšet."
Farář ztratil kolo. Tak povídá kostelníkovi:
"V neděli při kázání se budeš dívat pozorně na lidi, budu se modlit desatero a zdůrazním nepokradeš, a ty musíš zjistit, s kým to nejvíce trhlo."
V neděli na kazatelně se modlil desatero, ale nepokradeš nezdůraznil. Kostelník se pak udiveně ptá a farář vysvětluje:
"Když jsem došel k nesesmilníš, vzpomněl jsem si, kde jsem to kolo zapomněl."
Jde jeptiška do nebe a Svatý Petr se jí ptá:
"A ty jsi kdo?"
"Já jsem nevěsta Páně."
"To jsem nevěděl, že se šéf bude ženit."
Mladý kněz měl před prvním kázáním trému. Tak mu starý kněz radí, aby si dal na kuráž dvě deci mešního vína. Po kázání se jde mladý zeptat, jaké to starému připadalo, a ten povídá:
"Na poprvé docela dobré, ale udělal jsi tři chyby. Zaprvé, říkal jsem dvě deci a ne dva litry. Zadruhé, Máří Magdaléna nebyla nevěstka, ale byla zneuctěna. Zatřetí, na závěr se říká Amen a ne Ahoj."
Ke zpovědi přijde žena, která říká, že má hříšné myšlenky:
"Když se svléknu a postavím se před zrcadlo, myslím si, že jsem krásná a svůdná."
Farář nakoukne do zpovědnice a povídá:
"Dcero, to není hřích, to je omyl."
Přijde Žid do obchodu s náboženskými potřebami - rozhodnutý, že přijme křesťanskou víru a že si tedy koupí ten krucifix. Ukáže na jeden a ptá se prodavače, kolik stojí.
"Tisíc korun," odpoví prodavač.
"Hm, to je moc," řekne Žid. Rozhlídne se a ukáže na jiný:
"A kolik by stál tadyhle ten bez toho atleta?"
Na papežské konferenci se sejdou všichni kardinálové s papežem, který si vzal slovo:
"Vážení kardinálové. Zkontaktovala mě firma Coca-Cola a nabídla naší církvi veliký sponzorský dar, pokud změníme slova "chléb náš vezdejší" na "Coca-Cola naše vezdejší". Tedy se vas ptám: Kdy nám končí smlouva s pekárnami?"
Jeden drsný farmář si koupil kus půdy na samotě v podhůří. Pozemek to byl úplně nedotčený a chlápek tam strávil několik měsíců kopáním kamene, zbudoval plot, posekal stromy a vybudoval stáje a malý domek, vykopal studnu, založil pastviny a po dvou letech se mohl pyšnit malou, čistou a výkonnou farmou. Konečně se k němu přišel podívat pastor z blízké farnosti a nadšeně mu chválil, co všechno on a Bůh dokázali společně učinit. A farmář na to:
"Heh, měl jste vidět, jak to tu vypadalo, když to vedl Bůh sám."
Byl jeden Skot, co se každý den po 30 let modlil, aby vyhrál výhru v loterii. Pak zahřměl z nebes hlas:
"Synu, kup si aspoň jeden los!"
Kostelník nalévá mešní víno, netrefí se, tak zakleje:
"Kurva, zas vedle!"
Farář ho napomíná:
"Kostelníku, neklej, Pánbůh tě potrestá!"
Ale je to plat prdné a když se zase netrefí, zakleje. Když se to stane potřetí, naráz blesk a hrom, farář padne mrtev k zemi a shůry se ozve:
"Kurva, zas vedle!"
Jedna sedmnáctka otěhotněla a lékař jí odmítl provést interrupci.
"Podívej, zůstaneš tady a až děcko porodíš, podstrčím ho jiné ženě a řeknu jí, že měla dvojčata."
Když ten den přišel, zrovna v nemocnici nebyla žádná jiná rodička. Jediným dalším pacientem byl kněz. Doktor se rozhodl nebojácně dodržet slovo. Když se kněz probral z narkózy, doktor mu říká:
"Nevím, jakým zázrakem je to možné, ale porodil jste syna. To on byl příčinou vašich bolestí břicha."
Kněz byl dojat zázračnou událostí a radostně přislíbil syna vychovat. O mnoho let později, když ležel na smrtelném loži, si dal syna zavolat a vysvětlil mu jeho zázračné zrození:
"Tak vidíš, synu. Já nejsem tvůj otec, ale tvoje matka. Biskup Michal je tvůj otec."
Jeden misionář přijel do Střední Afriky a usadil se u jednoho kmene. Strávil tam více než rok, učil je číst, psát a seznamoval je s křesťanskou vírou. Obzvlášť zdůrazňoval sexuální čistotu a upozorňoval na zlo hříchu. Jednoho dne porodila žena jednoho muže z rady starších bílé děcko. Vesnici to šokovalo a náčelník šel jménem všech promluvit s misionářem:
"Varoval jsi nás před zlem sexuálních hříchů, ale černá žena našeho kmene porodila bílé děcko. Ty jsi jediný bílý muž, který kdy do této vesnice vstoupil. Není potřeba být geniální, aby si jeden srovnal, co se tu stalo!"
"Ale ne, to se moc pletete. To, co se zde stalo, je výjimečná, ale přírodní zvláštnost, říká se tomu albinismus. Podívejte se na vaši pastvinu. Pole plné bílých ovcí, a přesto je mezi nimi jedna černá. Příroda tohle občas udělá."
Náčelník chvíli přemýšlí a pak odpovídá:
"Hele, dohodneme se. Ty nebudeš nikde mluvit o té černé ovci a já zase pomlčím ohledně toho děcka."
Jednoho dne před mnoha lety zemřeli Svatý Otec a Don Juan. Ti nahoře ale měli nepořádek v písemnostech a tak omylem poslali Papeže do pekla a Dona Juana do nebe. Když si toho po týdnu Svatý Petr všiml, okamžitě poslal dolů pro Papeže. Ten se cestou k nebeské bráně potkal s Donem Juanem, jenž směřoval do pekla. Papež povídá:
"Škoda toho omylu. Už se nemohu dočkat, až tam budu. Celý život jsem trpělivě čekal, že spatřím Pannu Marii!"
A Don Juan jenom:
"Už ne..."
Chlápek, co byl celý život slušný, se dostane do nebe a 'za slušné' chování si přeje návštěvu v pekle u svého přítele. Přijde tedy do pekla, vidí, jak kámoš popíjí whisky, pokuřuje doutník a okolo něj je spousta krásných žen. Inu sedne si k němu, popíjí a pokuřuje.
"Jak je tohle vůbec možné? Já celý život nehřešil, do nebe se dostal a dál žiju jako předtím, nuda, a ty, starý hříšník, žiješ dál svým životem. Já mohou pouze s Bohem rozmlouvat a andělskému zpěvu naslouchat. A tady je opravdový ráj."
I v tom mu jedna krásná ďáblice vleze na klín a on ji začne hladit, až zabloudí mezi nohy.
"Vždyť ona JI nemá!"
"Vidíš, a to je právě to peklo!"
Jde misionář po poušti a najednou se před ním zjeví lev. Misionář se začne modlit:
"Pane bože, dej tomu lvovi křesťanské city."
A ten lev se postaví na zadní, sepne ruce a říká:
"Ďekuji ti Hospodine za jídlo, které teď přijmu."
Ti z mužů, kteří půjdou do nebe, se dočkají drsného procitnutí, když zjistí dvě věci. Bůh je žena... a nechala přibít všechna prkýnka na záchodech.
Mojžíš sešel z hory na blbé straně. No, a nikde nikdo, tak se vydal jedním směrem a po několika týdnech konečně došel k osadě, kde na poli jeden muž pracoval, a ten Mojžíšovi vysvětlil, že je ve Španělsku. Mojžíš s sebou samozřejmě pořád měl ty kamenné desky s deseti přikázáními a docela se těšil, až se jich zbaví. Tak se zeptal, jestli by ten Španěl o nějaká nestál, a dává příklad:
"Tak třeba, nepožádáš manželky bližního svého."
"Néé, tak to nepůjde," říká ten farmář, "vždyť já každou chvíli obšťastňuju pekařovu ženu, moje manželka si to občas rozdá s řezníkem a moje vdaná dcera, ta skoro s každým hostem, co se tu objeví. Víte, my Španělé jsme trošku moc horkokrevní na taková přikázání."
No, tak se Mojžíš zeptal na směr a vydal se zpátky do Palestiny. Po pár stech kilometrech už ho moc bolely ruce, tak se pokoušel udat nějaké to přikázání v Itálii:
"Tady jedno třeba: Nepokradeš!"
"Néé, vy snad nevíte, kde jste!" diví se italský rolník, "vždyť já nemám snad jedinou věc, kterou bych neukradl, a neznám nikoho, kdo by si věci opatřoval jakkoliv jinak. Radši se spakujte a zmizte!"
Po dalších pár stech kilometrů natrefil Mojžíš na židovského pastevce a nabízel mu, jestli nechce nějaká přikázání. Žid se ptá:
"A co to stojí, takové přikázání?"
"Nic, je to úplně zadarmo!"
"Tak to je dobré. Tak já si jich vezmu deset!"
Manželé jdou společně ke zpovědi. První jde on.
"Odpusťte mi, prosím, otče, zhřešil jsem."
"Jak se to stalo, můj synu?" ptá se páter.
"Víte, stalo se to, když se má žena ohnula přes mrazničku, jak jsem viděl její zadeček, tak jsem dostal takovou hříšnou touhu, nevydržel jsem a začal jsem s ní obcovat."
Páter muži vysvětlí, že když to dělal se svou manželkou, tak že to není hřích, u manželů jsou takové situace normální. Muž se však stále cítí vinen, a tak mu páter přikáže pomodlit třikrát Zdrávas Maria. Poté jde jeho žena a svěří se, že měla styk se svým mužem, když se ohnula přes mrazničku. Páter opět vysvětluje, že pohlavní styk mezi manželi není hřích, ale žena pořád trvá na tom, že se cítí vinna. A tak i ona dostane přikázání pomodlit třikrát Zdrávas Maria.
Když žena odchází, ptá se:
"Otče, a nezakážete nám chodit do kostela?"
"Zakážu chodit do kostela? Jak jste přišla na takový nesmyslný nápad?" diví se páter.
"No, víte," říká ona, "do té samoobsluhy nám už vstup zakázali."
Včera jsem se stal Svědkem Jehovovým. Ne kvůli té víře, ale aby mi přestali otravovat u dveří.
To se takhle jednou Svatý Petr rozhodne zjistit, jak jsou na tom pražští studenti při přípravě na zkoušky. Povolá tedy anděla, ať zjistí, co se dole děje.
Je jeden měsíc před zkouškami a anděl hlásí:
"Medici se učí a ekonomové a právníci chlastají."
Týden před zkouškami:
"Medici si už opakujou, všechno umějí, ekonomové začínají číst skripta a právníci chlastají."
Večer před zkouškami:
"Medici jsou už naučený, uměj to pozpátku, ekonomové dočetli taktak Samuelsona a právníci se modlejí."
Svatý Petr povídá:
"Modlejí říkáš? No tak to jim pomůžeme..."
Mnich a jeptiška se vracejí z kostela, když se jim porouchá auto. Vzhledem k tomu, že do jejich vesnice je daleko, jsou nuceni přespat v místním motelu. Vyskytne se však jeden problém - mají jen jeden pokoj volný. Mnich říká:
"Sestro, myslím, že za těchto okolností se náš Pán nebude zlobit, když spolu strávíme noc v jedné místnosti. Já si lehnu na gauč a vám nechám postel."
Tak jdou spát. O deset minut později se jeptiška ozve:
"Otče, mně je hrozná zima."
"Dobře, donesu vám ze skříně deku."
Za dalších deset minut:
"Otče, mně je hrozná zima."
"Dobře, donesu vám ze skříně deku."
Za dalších deset minut:
"Otče, mně je hrozná zima."
"Dobře, donesu vám ze skříně deku."
Za dalších deset minut:
"Otče, mně je hrozná zima. Nemyslím, že by se náš Pán příliš zlobil, kdybychom se pro jednou chovali jako muž a žena."
"Asi máte pravdu, sestro... tak si doprčic vstaň sama a vem si ve skříni deku!"
V jednom klášteře jeden církevní činitel vyrušil společnost mnichů při zajímavém obřadu. Všichni mniši stáli nazí v jedné místnosti, kde s nimi byla jedna mladá, pohledná a též nahá dívka. Pouze jeden mnich klečel v rohu čelem ke zdi. Biskup se ptal jednoho z mnichů, co to všechno má znamenat. Mnich mu pověděl toto:
"Naše víra nám dovoluje milovat se se ženou, pokud si to náš Pán přeje. A Pánovo přání zjišťujeme podle prastarého obřadu, který funguje velice jednoduše. V této místnosti poletuje jedna moucha. Kterému mnichovi prvnímu sedne na přirození, ten se půjde milovat se sestrou Andělou."
"A co tamten bratr, co klečí v koutě?"
"To má za trest, on podváděl, namazal si ho medem."
Desetiletý Johnny se ptá maminky:
"Mami, je Bůh muž nebo žena?"
Maminka přemýšlí a nakonec říká:
"Bůh je muž i žena."
Tohle chlapce zmátlo a tak se ptá:
"Mami, je Bůh bílý nebo černý?"
"Bůh je i bílý i černý."
Chlapeček je ještě více zmaten a ptá se:
"Mami, je Bůh teplej nebo normální?"
Maminka už byla úplně zaražená, ale odpověděla:
"Bůh je normální i teplej."
V tu chvíli se chlapci rozjasnila tvář a povídá:
"Mami, takže Bůh je Michael Jackson?"
Sedí takhle kněz ve zpovědnici a poslouchá hlas z druhé strany:
"Otče, je mi dvaaosmdesát, jsem už padesát let se svojí ženou, vždy jsem jí byl věrný. Ale včera jsem se tři hodiny vášnivě miloval s osmnáctiletými dvojčaty."
"Kdy jste byl naposled u zpovědi?" ptá se kněz.
"Nikdy... já jsem Žid."
"Tak proč jste sem dnes přišel a řekl mi o tom?"
"Heh, já to vyprávím každému!"
Můj přítel má velký problém. Je ze smíšeného manželství. Jeho matka byla Svědkyně Jehovova a jeho otec ateista. A onn chudák, každé ráno cestou do práce obchází domy v sousedství, ťuká lidem na dveře a když otevřou, nemá, co by jim řekl.
Znamý narkoman Albert se usilovně modlí k Bohu. Bůh se k němu obrátí svou tváří a říká:
"Alberte, moc ses mně líbil. Mám totiž moc rád všechny lidi, kteří se ke mně moc modlí. Splním ti jakákoliv tři přání. Ale pravím ti, opravdu jenom TŘI!"
"Chtěl bych cigaretu marihuany."
Albert ji okamžitě dostane a vykouří a Bůh se ho ptá na druhé přání. Narkoman odpovídá:
"Chtěl bych ještě jednu."
Albert dostane druhou cigaretu a polovinu dá Bohovi. Oba chvíli kouří. Bůh se pak ptá na třetí přání, Albert chce zase cigáro. Když ho dostane, dá ho Bohovi celé. Bůh dokouří a pak se vznese k nebesům. Po půl hodince se vrátí a ptá se:
"Jaké je tvé čtvrté přání?"
Kněz a rabín vedli kostelík a synagogu na jedné ulici naproti sobě. Protože měli stejný časový plán, rozhodli se, že si společně koupí auto. Když jej zakoupili, zaparkovali jej mezi svými pracovišti. Za chvilku rabín vykoukl ven a vidí, jak kněz cáká na auto vodu. Protože bylo nové a nepotřebovalo umýt, šel se zeptat, co jako kněz dělá.
"Žehnám mu svěcenou vodou."
Rabín chvilku váhal, pak spěšně vešel do synagogy, za moment vyšel ven s pilkou, došel ke kufru auta a uřízl tři cenťáky z výfuku.
Jednou takhle sv. Josef ráno leze z postele a jde na záchod. Ve dveřích křísne hlavou do futra a zařve:
"Ježíši Kriste."
A z postele Marie volá:
"No vidíš, to je jméno! A ne nějaký René!"
Rabín takhle jde po ulici, když vidí protestantského kazatele a katolického kněze, jak se v parku perou. Rabín okamžitě zasáhne:
"Pánové, prosím vás, hned toho nechte. Jsme přeci mužové sukna a takhle se nemůžeme chovat. A vůbec, proč se takhle rvete?"
Kněz odpovídá:
"Tenhle protestantský mizera tvrdí, že je Ježíš Kristus, i když dobře ví, že JÁ jsem Ježíš Kristus!"
"Ty katolickej mizero!" zařve protestant a vrhne se znovu na kněze. Rabín se do toho znovu hned vloží:
"Pánové, zadržte! Víte, vlastně se perete zbytečně, protože já jsem Ježíš Kristus."
Oba se na něj vrhnou jako jeden muž, ale rabín to čekal a tak se s jistotou vyhnul úderům a volá:
"Počkejte, já vám to mohu dokázat. Jen pojďte za mnou a já vám dám důkaz."
Nato je odvede do čtvrti vykřičených domů a zabouchá na první dveře v ulici. Otevře bordelmamá, koukne na rabína a vyhrkne:
"Ježíši Krise - už zase jste tady?"
Místní kněz vysvětloval svým ovečkám, jaký je rozdíl mezi jistotou a vírou:
"Tady v první řadě sedí sedlák Majer se ženou a třemi dětmi. Ona ví, že jsou to její děti - to je jistota. Naproti tomu on věří, že jsou to jeho děti."
Šel jsem takhle jednou po mostě a naa zábradlí balancoval chlápek, který se zjevně chystal ukonči svůj život skokem do údolí. Přiběhl jsem k němu a říkám:
"Hej, stůjte, nedělejte to!" "A proč ne?"
"Je spousta věcí, kvůli kterým stojí za to žít!"
"Co třeba?"
"Třeba... jste věřící nebo ateista?"
"Věřící."
"Já taky! Jste křesťan nebo Žid?"
"Křesťan."
"Já taky! Jste katolík nebo protestant?"
"Protestant."
"Já taky! Jste episkopál nebo baptista?"
"Baptista."
"Já taky! Jste z Baptistické Církve Páně nebo z Baptistické Církve Hospodina?"
"Z Církve Páně."
"Bezva! Já taky! Jste z původní Církve Páně nebo z Reformované Církve Páně?"
"Z Reformované Církve Páně."
"Bezva! Já taky! Jste z Reformovaé Církve Páně reformou v roce 1879 nebo z Reformovaé Církve Páně reformou v roce 1915?"
"Z Reformované Církve Páně reformou v roce 1915!"
Na to jsem řekl:
"Chcípni, ty kacířský bezbožníku!" a strčil ho dolů.
Přijde takhle chlápek do nebe. Svatý Petr nakoukne do knih a povídá:
"Víte, já tu na vás vůbec nic nemám. Ani špatnýho, ani dobrýho. Víte, my poslední dobou máme narváno, takže byste potřeboval alespoň jeden opravdu dobrej skutek, abych vás mohl pustit dovnitř. Zkuste si na něco vzpomenout, my v těch knihách nemáme všechno."
"No, jednou jsem udělal jeden dobrej skutek. To jsem takhle jel po městě a najednou vidím, jak u jedný garáže banda motorkářů obtěžuje nějakou slečnu. Obtěžuje je slabý slovo. Oni ji přímo mučili a znásilňovali, a mně tak vzkypěla krev v žilách, že jsem okamžitě zastavil, vytáhl z kufru francouzák a šel přímo k nim. Byl tam jeden takovej velkej, určitě šéf, kolem krku řetěz, jizvy v obličeji, a já mu jednu ubalil, že lehnul, a povídám:
'Koukejte tu slečnu nechat na pokoji!'"
"To je zajímavé," říká Svatý Petr, "to bychom to měli mít... Kdy se to asi tak stalo?"
"No, je to tak dvě minuty."
Dva kamarádi se vysekají v autě a jdou spolu do nebe. Pepa je nemile překvapen, když ho narozdíl od Vency nepustí dovnitř a místo toho pošlou do pekla. Po pár týdnech nahoře je Venca nudou úplně zničen a ukecá Sv. Petra, že ho pustí dolů za Pepou na návštěvu. Venca tedy dorazí do pekla a tam vidí Pepu, jak sedí, na klíně krásnou blondýnku, v ruce plechovku s pivem. Pěkně ho to naštve a začne nadávat:
"Teda, to snad není možný. Já se tam nudím k smrti se spoustou totálních sucharů a ty si tady takhle hovíš!"
"Hele, Venco, ono to není tak jednoduchý. Víš, věc se má tak, že ta plechovka piva má zespodu díru, a ta blondýnka ne."
Víte, jak se nejsnadněji zařídí, aby jeptiška otěhotněla?
Oblečte ji jako ministranta!
Jeden malý chlapec perfektně zvládal ve škole všechno kromě matematiky. Rodiče po poradě s odborníkem rozhodli, že jej pošlou na katolickou školu, neboť jeptišky by mohly dokázat přimět děcko k dostatečné koncentraci a píli. A opravdu, chlapec přišel každý den ze školy, zavřel se v pokoji a pilně počítal. Na konci pololetí měl samé jedničky, z matematiky dokonce s pochvalou. Když se ho rodiče nad vysvědčením odvážili zeptat, v čem ta změna byla, povídá:
"Hned jak jsem poprvé vešel dovnitř, bylo mi jasné, že tto tam myslejí šíleně vážně. Hned naproti dveřím měli velkou sochu kluka, přilučenýho k plusku."
Jeden chlápek se vydal na výlet do džungle. Jednoho rána se probudil s takovým tím divným pocitem a kouká, kolem něj v kruhu stojí desítky zmalovaných domorodců s luky v rukou. Pronesl hlasitě:
"Tak, a jsem v prdeli."
Najednou se z nebes ozval hloboký hlas:
"Ale ne, nejsi! Vidíš toho velkého s tím červeným malováním v obličeji? Dojdi k němu a směle mu vraž nůž do břicha a on zemře."
Chlápek neváhal a hbitě přiskočil k červeně zmalovanému domorodci a prudkým pohybem utopil svůj nůž v jeho břiše.
"A co teď, Bože?"
"No, tohle byl jejich náčelník. TEĎ jsi v prdeli!"
Žil jednou muž, který byl velmi ctnostný. Když zemřel, dostal se do nebe. Ráno za ním přijde Svatý Peter a přinese mu k snídani jogurt a rohlík. Chlápek koukne dolů do pekla a tam se prohýbají stoly pod jídlem. Říká si, že snad to na oběd bude lepší. Jenže na oběd mu Svatý Petr zase přinese jogurt a rohlík. A dole v pekle zase plné stoly lahůdek. Chlápek si říká, že snad tedy večeře konečně bude za něco stát. Avšak opět dostane jen jogurt a rohlík. Už ho to naštve a říká:
"Petře, proč mi vždycky přineseš jen jogurt a rohlík, zatímco dole v pekle mají takové hostiny?"
"Víš, pro dva se mi nevyplatí vařit!"
Šel takhle chlápek na závody koní. Když se před prvním závodem šel podívat k padoku, na kterého koně by měl vsadit, zahlédl tam kněze, jak jednomu koni žehná. Řekl si, že by to mohlo něco znamenat, honem šel na koně vsadit a kůň samozřejmě vyhrál. Chlápek tedy sledoval kněze dalších pět závodů a docela příjemně na tom vydělal. Rozhodl se, že v posledním závodě vsadí všechny vyhrané peníze. Učinil tak. Závod začal dobře, ale pár desítek metrů před cílem se najednou vedoucí kůň zhroutil k zemi a byl na místě mrtvý. Chlápka to pěkně dožralo a běžel za tím knězem žádaat vysvětlení. Ten pouze smutně zakýval hlavou a povídá:
"No jo, s váma nevěřícíma je problém. Vy zkrátka nepoznáte rozdíl mezi požehnáním a posledním požehnáním."
Josef a Marie mají spolu Ježíše. Po čase je Ježíšovi už 20 let a pořád nemá ženskou. Jeho rodičům to dělá starosti, tak se poradí, seženou nějakou lehčí ženštinu a zavřou ji s Ježíšem do jedné místnosti. Za chvíli se ozve hrozný řev, z místnosti vyběhne ta ženská a hystericky křičí:
"Ó můj bože! Zničil mi celej život!"
Josef s Marií se vyděsí a ptají se jí, co se stalo. Ta ženská na to:
"Von mi sáhnul mezi nohy!"
"Ale to přece k tomu patří..."
"No jo, ale von řek: 'Zřím tam jizvičku. Ať se zahojí!'"
Dva kluci jdou domů z nedělní školy a oba mají plnou hlavu přemýšlení o věcech, které se dnes dozvěděli. Jeden nakonec povídá:
"Co myslíš, jak to je s tím ďáblem, o kterém dnes páter mluvil?"
Druhý zamyšleně odpověděl:
"Víš, jak to bylo s Ježíškem a Mikulášem... Určitě to zase bude tvůj táta."
Starý děda z venkova byl jednou v Praze a jel metrem. Vedle něj seděl mladší chlápek s takovým divným límcem. Děda nikdy neviděl kněze a tak se ptá:
"Promiňtě, pane, ale proč máte límec obráceně?"
Kněze to dost zaskočilo, nicméně mile odpovídá:
"Nosím tento límec, protože jsem Otec."
Děda chvilku přemýšlel a pak povídá:
"Ale já jsem taky otec a límec nosím normálně."
"Ano, ale já jsem Otec mnoha."
"Ale to já taky, mám čtyři syny, dvě dcery a vnoučata už ani nedokážu spočítat, a stejně nenosím límec obráceně."
Kněz už byl docela vytočený a tak už ostrým tónem povídá:
"Víte, pane, já jsem Otec stovek a stovek lidí."
Dědu tón odpovědi zaskočil a tak byl raději už zticha. Ale když vystupoval, naklonil se ke knězovi a říká:
"Pane, možná že byste měl nosit obráceně kalhoty."
Karel a Jindřich byli přáteli celý život. Když se přehoupli přes padesátku, uzavřeli dohodu, že až jeden z nich zemře, vrátí se na zem říci tomu druhému, jak to vypadá na onom světě. O pár let později složí Jindru infarkt. Za týden slyší Karel v noci známý hlas:
"Karle, vstávej!"
"To jseš ty, Jindro?"
"Jo, jsem to já. Přišel jsem ti říct, že posmrtný život je naprosto super věc! Pořád si sexuálně užívám, spousta partnerek, a vůbec mě to neunavuje."
"Sakra, to zní dobře. Nikdy bych si nemyslel, že Nebe je takové."
"Ale já nejsem v Nebi, Karle."
"Cože, ty jsi v Pekle?"
"Ne, nejsem ani v pekle. Reinkarnace. Jsem králík."
Chudák papež umřel a jde do nebe. Zaťuká na bránu, vykoukne Sv. Petr a povídá:
"Jméno?"
"Svatý Otec."
Petr projede na terminálu databázi a říká:
"Je mi líto, ale nikdo takový do nebe přijít nemá."
"Tak zkuste Jan Pavel II."
"Ne, ani ten tady není."
"Tak zkuste, ech... jo, už vím, Wojtyla, Karel."
"Ne, nikdo takový v počítači není, pane."
Načež se papež rozčílí:
"To snad není možné! Já si celý život odříkám, snažím se jít příkladem, stamilióny lidí dole na zemi mě uctívají, věří mi, a vy mě teď nechcete pustit do nebe? Jak si to představujete? Co to má znamenat?"
A Svatý Petr ukázal prstem:
"Podívejte se támhle nahoru a usmějte se, tam je skrytá kamera."
Jeden kněz šel hrát golf. Vzal s sebou nosiče a přišli k první jamce. Kněz odpálil a vůbec se mu to nepovedlo. Prodrali se křovím, našli míček a kněz zkouší druhou ránu. Zase totálně vedle. Tak se prodrali z křoví ven, přešli trávník na druhou stranu a znovu. Když se ani na popáté kněz nedostal blíže jak sto metrů k jamce, nosič už to nevydržel a ptá se kněze:
"Otče, prosímvás, proč vy vůbec chodíte hrát golf?"
"To máš tak, synu, chtěl jsem se naučit trpělivosti a slyšel jsem, že u golfu se jí člověk naučí dobře."
"To ano, pokud je nosičem."
Jeptiška a mnich putovali napříč obrovskou pouští. Když byli za polovinou cesty, jejich velbloud zdechl. Narychlo postavili stan a zapálili oheň, doufaje, že je někdo uvidí a zachrání. Když ani modlitby nepomáhaly a začínaly se jim tenčit zásoby vody, jali se přemýšlet nad blížící se smrtí. Mnich takhle povídá:
"Sestro, víte, teď, když nás najisto čeká smrt, měl bych jednu prosbu. Víte, vždy jsem si přál alespoň jednou spatřit nahé ženské tělo. Myslíte, že byste se mohla svléci a nechat mne se na vás podívat?"
Jeptiška chvíli přemýšlí o jeho prosbě a pak souhlasí. Když se začne svlékat, povídá:
"Víte, otče, já vlastně nikdy neviděla nahého muže. Myslíte, že byste se také mohl svléknout?
Po krátkém přemýšlení se mnich také svlékl. Vtom jeptiška povídá:
"Otče! Co je zač ta malá věc, co vám visí mezi nohama?"
Mnich rozvážně odpovídá:
"To je, moje dítě, dar od Boha. Když to do Tebe vložím, stvoří to nový život."
"Na mě zapomeňte, otče. Strčte to do toho velbouda!"
Jeden starý farmář žil na irském venkově dlouhá léta sám, jen se svým psem. Když jednoho dne jeho miláček zemřel, šel farmář za místním knězem s prosbou:
"Otče, bytost mně nejbližší, můj pes zemřel. Mohl byste za jeho duši sloužit alespoň malou mši?"
"Je mi líto, ale bohoslužby pro zvířata v našem kostele sloužit nemůžeme. Ale na druhém konci městečka je nová náboženská organizace. O jejich víře toho moc nevím... snad budou moci pro to zvíře něco udělat."
"Vyrazím tam rovnou, Otče. Děkuji za radu. Jen se ještě zeptám, myslíte, že takových pětset liber věnovaných za bohoslužbu bude stačit?"
Na to kněz rozhořčeně odpověděl:
"Proč jste mi neřekl, že ten pes byl katolík?"
Jeden chlápek skončí v pekle. Celý život mu říkali, že hříšníci tráví věčnost přikládáním uhlí pod pekelné ohně. Chlápek se tedy velice diví, když je uveden na své nové místo. Všude hromady uhlí a obrovská ohniště, ale okolo spousta lidí, kteří se jen tak poflakují okolo v tričkách s pekelným potiskem a nedělají nic. Tak se hned jednoho ptá, jak je to možné, vždyť přece mají přikládat na pekelné ohně. Oslovený odpovídá:
"No jasně. Ale je nás tu tolik, že na tebe vyjde přihodit tak pět lopat denně."
Jeden kněz byl přímo fanatickým hráčem golfu. Kdykoliv mohl, proháněl míčky na hřišti. Jednou v neděli bylo zrovna nádherné, ideálně golfové počasí. Slunce na obloze, teplota akorát, mírný větřík. Kněz řešil dilema, čemu dát přednost. Nakonec zvítězila touha po golfu. Pověřil jednoho ze svých pomocníků, aby se za něj ujal nedělní bohoslužby, nacpal do auta hole a vyrazil do sousedního města, kde jej nikdo neznal, na golfové hřiště. Z nebe jej pozoroval jeden anděl, kterému právě došla trpělivost a šel upozornit Boha, že tento skutek již vyžaduje potrestání. Bůh přikývl. Kněz zatím dole v nedělním dopoledním slunku na prázdném hřišti vychutnával svoji sportovní vášeň. Právě napřáhl ke drajvu na první jamce. Míček vysokým obloukem zasvištěl vzduchem, dopadl na green a jemně se dokutálel přímo do jamky! Kněz přímo nadskočil radostí. Zato v nebi se anděl uvideně obrátil k Bohu a povídá:
"Pane, odpusť mi moji troufalost, ale myslel jsem, že jej potrestáš!"
Bůh se jen pousmál a říká:
"No vždyť. Přemýšlej trochu. Komu o tom může říct..."
Když Bůh stvořil Zemi, vytvořil velké množství rozličných zvířat, aby ji obývala. Ale pár věcí se mu nepovedlo a některá zvířata byla dosti nepokojená. Když se stížnosti začaly množit, rozhodl se Bůh, že otevře kancelář a stížnosti vyřídí. První den přišli velbloud, slon, žirafa a slepice. Velboud povídá:
"Pane, ten hrb mi přijde opravdu směšný a podivný."
"Drahý synu, ve svém hrbu můžeš ukládat potravu a vodu, takže se nemusíš bát žízně a hladovění."
"Aha, už rozumím. Děkuji Ti, Pane!"
Slon si stěžuje:
"Můj pane, moje kůže je tak drsná a vrásčitá, nevím, co s tím!"
"Sloní kůže, synu, je nejlepší ochranou proti bodavému hmyzu, prachu a špíně."
"Tak dobře..."
Žirafa si myslela, že alespoň ona uspěje:
"Pane, opravdu myslíš, že s takovým krkem vypadám dobře? Když se chci napít, skoro s ním nedosáhnu k hladině!"
"Ale zato dosáhneš na nejvyšší větve, takže budeš mít vždy dostatek potravy tam, kde jiní budou hladovět."
Když žirafa odešla, Bůh se obrátil k slepici, která rezolutně spustila:
"Pane, mne neukecáš! Buď uděláš moje vejce menší, nebo moji prdel větší!"
Jednoho dne vyzval Satan Nebesa k baseballovému zápasu. Svatý Petr se podíval na seznam hráčů a povídá:
"Přijímám, ale rovnou tě varuju, že máme většinu těch nejlěpších hráčů, co když žili."
"Nevadí, my máme tajnou zbraň."
V den zápasu se přišel Svatý Petr zeptat, co že je zač ta tajná zbraň. Satan se tak koukne a říká:
"No, máme všechny rozhodčí."
Celý život nosím v náprsní kapse, blízko srdce, kulku. Jednoho dne po mně někdo hodil Bibli a ta kulka mi zachránila život."
Chlápek zemřel. Když ho v perlových branách vítá Svatý Petr, říká mu, že při svém vstupu do nebe může mít jedno přání. Chlápek povídá, že by se chtěl zeptat Panny Marie, dát jí jen jednu otázku. Petr se trochu zarazí, ale koneckonců. proč ne, tohle přání splní snadno. Dovede tedy chlápka k Marii a vysvětlí jí, oč jde. Marie říká, že je jí ctí splnit mužovo přání. Chlápek se tedy ptá:
"Marie, prosím Tě, proč vypadáš na všech obrazech, freskách i sochách tak smutně?"
Marie se rozhlédne, jestli někdo neposlouchá, a pak mu pošeptá:
"Víš, abych se přiznala, já tenkrát moc chtěla holčičku."
Jednou se bavil Bůh se Svatým Petrem:
"Petře, tady je letos taková nuda... Nemáš nějaký nápad?"
"Co takhle nějakou dovolenou? Na Saturnu je teď hezky."
"Ne, tam nechci. Ta silná gravitace mě docela otravuje."
"Tak něco lehčího, třeba Merkur?"
"Tam je zas ukrutné horko."
"Tak něco mezi... třeba Země?"
"Ne, tam ne. Tam se hrozně šíří drby. Před dvěma tisíci let jsem se tam zapomněl s nějakou Židovkou a oni si o tom dodneška povídají."
Adolf Hitler zemřel a dostal se do pekla. Zabouchá na bránu. Otevře Satan a ptá se na jméno. Když se Hitler představí, Satan hned spustí:
"Adolf Hitler? Hmm, hele, vím, cos dělal na zemi, a nemysli si, že tě sem pustím. Jo, já vím, tohle je Peklo, ale všechno má svý meze! Hele, jdi do Nebe, jo? Pořád po cestě, napravo jsou velký dveře, nedá se to minout!"
Satanův proslov byl zakončen bouchnutím dveřma, takže Hitlerovi nezbylo, než vyrazit směrem k nebi. Na druhý den po obědě zas někdo v pekle bouchá na dveře. Satan otevře, a tam stojí Ježíš. Satan se překvapeně táže:
"Hele, co Ty tady děláš?"
"Právě jsem prchnul z internačního tábora a chci požádat o politický azyl."
Když už měl Bůh hotový skoro celý svět, zbylo mu v pytli stvořených věcí par drobností, tak se rozhodl, že se zastaví za Adamem a Evou v Zahradě. Přišel tam a povídá:
"Zbylo mi tu pár věcí. První z nich je schopnost čůrat a stát při tom. Je to docela šikovná věc, tak kdyby to jeden z vás chtěl..."
Adam okamžitě vyskočil a prosí:
"Bože, dej mi tuhle schopnost. Moc rád bych to uměl. Je to přesně taková ta věc pro chlapa, třeba když pracuji v zahradě a pojmenovávám zvířata, tak bych to prostě..."
Takhle chvíli pokračoval jako nadšený malý kluk (kterému se chce čůrat). Eva se akorát usmívala a když si jí Bůh ptal, tak řekla:
"No, vypadá to, že o to Adam hrozně moc stojí, takže já mu ráda tuhle schopnost přenechám."
A bylo. Bůh se znovu podíval do pytle a povídá:
"Tak, co nám tu zbývá... Á, mám tady vícenásobný orgasmus..."
Jeden vášnivý golfista zemřel a před perlovýmji branami se ho ptá Svatý Petr, jestli někdy zhřešil. Golfista přiznává, že jednou byl děsně sprostý, že řekl na veřejnosti slovo 'zkurvenej'. Petr se ptá, jak k tomu došlo, a chlápek vypráví:
"No, zahrával jsem jednu těžkou jamku s parem 4 a totálně jsem podělal první drajv a narval míček do hlubokýho křoví."
"A tehdy jsi řekl to slovo?"
"Ne, já pak zahrál trojkou železnou nejlíp, co jsem kdy viděl, a poslal jsem míček přes to křoví a stromy rovnou k jamce. Ale dopadl těsně před greenem a odrazil se od šutru přímo doprostředka pískoviště."
"A tehdy jsi řekl to slovo, synu můj?"
"Ne, pak jsem si vzal dobrou hůl a trefil jsem úplně fantastickej zvedák, jenže trochu moc prudkej, a jak skákal po greenu, tak akorát narazil do tý vlaječky a odrazil se zase zpátky, asi půl metru od jamky."
"A tehdy jsi řekl to slovo, synu můj?"
"Ne."
Petr se na chlápka zkoumavě podíval, vykulil oči a zařval:"
"Neříkej mi, žes nedal ten zkurvenej půlmetrovej putt!"
Jeden chlápek přišel takhle ke zpovědi, protože ho k tomu dohnalo svědomí. Povídá knězi:
"Otče, já jsem veliký hříšník."
"Tak mi o tom pověz synu, Pán ti snad odpustí."
"Víte, už tři roky chodím se svojí slečnou a krásně to mezi náma klape, neměli jsme jedinou větší krizi. Ale před týdnem jsem ji hledal doma a nebyl tam nikdo kromě její sestry, byli jsme tam sami a já se s ní vyspal."
"To je špatné, synu, ale dobře, že si svou chybu uvědomuješ."
"No jo, jenže předevčírem jsem ji hledal v práci, nebyla tam, byla tam jen jedna její kolegyně, byla tam sama, a tak jsem se s ní taky vyspal."
"Synu, to je hodně špatné."
"No, a včera jsem ji hledal u její tety, nebyla tam, byla tam jen sama teta, ona je ještě kus, a tak jsem se s ní taky vyspal, otče. Otče?... Otče?!?"
Z druhé strany zpovědnice se nic neozývalo. Tak chlápek vylezl, nakoukne tam, kněz nikde. Tak ho začal hledat a po pěti minutách ho objevil schovaného pod stolem za piánem.
"Otče, co tady děláte?"
"Víš, synu, promiň, ale uvědomil jsem si, že jsem v kostele dneska sám."
Víme, jak je těžké dneska na něco sehnat peníze. Člen naší církve mě tuhle oslovil s tím, že na Dušičky pořádají koncert. Řekl jsem mu, že už něco mám, ale duchem budu s nimi. Nevyvedlo ho to z míry:
"Máme lístky za 200, 240 a 300. Kde chcete, aby váš duch seděl?"
Chlápek šel takhle lézt po skalách a zrovna v půlce jednoho náročného úseku mu prasklo lano. Zůstal viset za konečky prstů v naprosto bezvýchodné situaci. Před očima mu proběhl celý život a on v náhlém zoufalství obrátil oči k nebi a zvolal:
"Je tam nahoře někdo?"
A zeshora zahřměl mocný hlas:
"Ano, jsem tady!"
"Kdo jste?"
"Bůh jsem, kdo bych byl."
"Prosím, Bože, pomoz mi."
"Pomohu ti. Pusť se."
"Cože?"
"Věř mi, pusť se a já ti pomohu."
Chlápek chvilku koukal na nebe a pak zavolal:
"Je tam nahoře ještě někdo?"
Pětaosmdesátiletý pán se svojí dlouholetou manželkou měli těžkou autonehodu, zemřeli a dostali se do nebe. Bylo to pro ně nečekané, neboť se oba díky zdravé výživě a sportu těšili velmi dobré kondici. Přesto se však celkem brzy se změnou vyrovnali, hlavně proto, že v nebi bylo všechno velmi příjmené. Svatý Petr jim ukázal jejich nový příbytek. Zjistili dokonce, že hned za jejich domem je golfové hřiště, které je každý den jiné a kopíruje nejslavnější hřiště na Zemi. Byli překvapeni tím, že v nebi se za nic nemusí platit, všechno je zadarmo. Když je Svatý Petr zavedl do klubu, nevěřili vlastním očím. Dlouhé stoly byly pokryty hromadami báječně vypadajících potravin. Chlápek se zeptal:
"Prosím vás, kde jsou stoly s dietními pokrmy? Něco s nízkým obsahem cholesterolu a tuků?"
Svatý Petr začal vysvětlovat:
"Tohle je na nebi asi neljepší... Můžete jíst, co chcete a kolik chcete, a nikdy vám není špatně a netloustnete."
Na to chlápka chytil hysterický záchvat, mrštil kloboukem o zem a dupal na něj. Jeho žena i Svatý Petr se ho snažili uklidnit a ptali se, co se děje. Chlápek se otočil ke své ženě a povídá:
"Za to za všechno můžeš ty! Kdybys tu nebyla ty a tvoje makrobiotická strava a cvičení, moh sem tady bejt už před deseti rokama!"
Kněz praví na mši svým věřícím:
"Příští neděli budu kázat o lži a chci, abyste si všichni přečetli sedmnáctou kapitolu Marka."
O týden později se před kázáním ptá z kazatelny, kdo všechno četl sedmnáctou kapitolu. Zvednou se ruce všech přítomných. Kněz s úsměvem povídá:
"Marek má jen šestnáct kapitol. Takže teď začnu kázat o hříchu lži."
Po pár prvních dnech v Rajské zahradě si Bůh zavolal Adama a povídá:
"Je načase, aby ses spolu s Evou postaral o vytvoření populace. Proto chci, abys jí teď dal polibek."
"Rád, Pane, ale co je to polibek?"
Bůh mu to stručně vysvětlil, Adam kývl a šel za Evou. Za chvíli se vrátil s úsměvem, že prý to bylo příjemné. Bůh pokračuje:
"Tak, a teď chci, aby ses s ní pomazlil."
"Pane, co je to pomazlit?"
Bůh to opět stručně vysvětlil a Adam odkvačil za Evou. Vrátil se v dobré náladě, že prý to bylo ještě lepší, než polibek.
"Tak, a teď chci, aby ses s ní pomiloval."
"A Pane, co to je pomilovat?"
Bůh opět stručně vysvětlil. Adam odešel a téměř hned se vrátil:
"A Pane, co je to bolení hlavy?"
Co je největším problémem pro ateistu?
Nemá si s kým povídat při orgasmu.
Papež opouští shromážnění, když ho osloví slušně vypadající chlápek, který patří k místní organizaci mafie:
"Svatý Otče, náš boss Luigi dnes zemřel, ale jeho poslední přání bylo, abyste se vyspal se ženou."
"To udělat nemohu, synu."
"Mám rozkazy, že v případě odmítnutí vás mám zabít."
"Vypadá to, že mi nic jiného tedy nezbývá. Ale mám tři podmínky:
Zaprvé - musí být slepá, aby neviděla, že spí s papežem. Zadruhé musí být hluchá, aby jí to nikdo nemohl říct a aby mě nepoznala po hlase."
"To není problém. A co třetí podmínka?"
"Jo, a musí mít velký prsa."
Přítel byl tuhle na velikonoční mši v kostele. Když odcházel, zastavil ho u dveří kněz a povídá:
"Měl byste se přidat k armádě Páně."
"Ale já už v armádě Páně jsem!"
"Jo? A jak je možné, že vás vídám jen o vánocích a o velikonocích?"
"Já jsem totiž v tajné službě."
Dobrovolné příspěvky do církevní pokladny poslední dobou výrazně poklesly a tak se kněz rozhodl k radikálnímu opatření a na mši povídá:
"Bratři a sestry, dělám to velice nerad, ale nemám jiného řešení. Je mezi námi muž, který má poměr se ženou jiného člena naší kongregace, a pokud se v pokladničce neobjeví alespoň pět dolarů, zveřejním jeho jméno."
Když po mši počítal peníze v kasičce, našel tam dvacet pětidolarovek a jednu dvoudolarovku s poznámkou:
"Pro lásku boží, otče, posečkejte mi, zbylé tři dolary seženu do večera."
Po letech manželčina naléhání se konečně chlápek vypraví do kostela na nedělní mši. Její obsah jej tak dojal, že na konci přišel za knězem potřást mu rukou:
"Otče, to bylo zatraceně nejlepší kázání, co jsem kdy slyšel."
"Ach, děkuji, synu, ale ocenil bych, kdybyste dokázal neklít."
"Ale, Boha, dyť to fakt bylo sakra skvělý kázání."
"Prosím vás, neberte jméno Boží do úst nadarmo! Jste v kostele!"
"Jasně, otče, ale kurva, to kázání bylo tak skvělý, jsem tak dojat, že jsem přispěl do kasičky tisícovkou."
"Sakra, fakt?!?"
Bůh byl totálně otrávený hudebními trendy na zemi a tak se rozhodl, že s tím něco udělá. Sedl si a napsal pořádně dlouhou symfonii. Když nadešel čas generální zkoušky, sezval všechny muzikanty i zbytek lidstva na africké pláně, rozdal jim noty, zformoval orchestr, zaklepal taktovkou a začal. První věta byla velmi dlouhá, vlastně trvala přes dva roky, ale bylo to tak nádherné, že to nikomu nevadilo. Druhá věta trvala o něco méně, asi rok a půl, ale zas byla tak nádherná, že si nikdo nestěžoval a všichni napjatě poslouchali. Asi po roce třetí věty bylo v notách trianglové s0lo, které měl zahrát belgický švec. Ten to samořejmě prošvihl. Celý orchestr se zarazil a všichni se na něj naštvaně koukali, že zruinoval nejnádhernější hudební dílo, co kdy lidstvo zažilo. Jen Bůh tak potřásl hlavou, přejel pohledem všechny muzikanty, zaklepal taktovou o pultík a povídá:
"No tak klid, pánové, vezmeme to ještě jednou od začátku."
Jednou takhle na pozdim v neděli sedí polovina vesnice v kostele a čekají, až kněz zahájí ranní bohoslužbu. Najednou, z ničeho nic, se venku setmí, hučí vítr a na oltáři se objeví sám Satan. Všichni začnou ječet a o překot se ženou k východu, zakopávají o sebe, podrážejí si nohy, jen aby se dostali ven. Za minutu už v kostele není ani noha, až na jednoho chlápka, který dál sedí v kostelní lavici a kouká do modlitební knížky, jako by před ním Satan vůbec nebyl. Ten je z toho zmatený a tak přijde k němu a povídá:
"Hej, víš ty, kdo jsem?"
"Jo, jasně."
"A ty se mě nebojíš?"
"Jasně, že ne."
"A proč se mě nebojíš?"
"Víš, pětadvacet let jsem oženěnej s tvojí sestrou."
Do čtvrti plné katolíků se přistěhoval Žid. Každý pátek je pěkně naštval, protože zatímco oni dlabali rybu, Žid si na zahrádce griloval steaky. Tak se rozhodli, že jej obrátí na svou víru. Nakonec se jim povedlo směsí výhrůžek a proseb jej přesvědčit. Odvedli jej do kostela a tam jej kněz pocákal svěcenou vodou a přitom pravil:
"Zrozen Žid, vychován Žid, teď se stává Katolíkem."
Sousedi se zaradovali, že teď je nebudou pronásledovat páteční útrapy nádherných vůní. Ale další pátek se opět přes ploty line vůně grilovaného hovězího. Tak vyběhnou, aby Židovi připomněli jeho novou dietu, ale co nevidí:
Žid stojí na zahradě u grilu, cáká na hovězí vodu a říká:
"Zrozeno kráva, vychováno kráva, teď se stává rybou."
Katolický kněz a rabín šli spolu na večeři. Kněz se takhle ptá:
"Helejte, rabí, ochutnal jste někdy vepřové?"
Rabín se chvilku tak tváří a nakonec přizná:
"Jo, jednou, když mi bylo asi sedmnáct, jsem to zkusil."
Kněz se tak akorát triumfálně zatváří. Rabína to naprdne a tak povídá:
"Přiznejte, otče, měl jste někdy pohlavní styk se ženou?"
Kněz se začervená a povídá:
"Jo, jednou v létě na dovolené, to mi bylo asi jednadvacet."
Rabín mu oplatí triumfální úsměv, pak se mu zajiskří v očích a povídá:
"No, uznejte, že je to o dost lepší než vepřové!"
Nedělní kázání se nekonečně vleklo. Kazatel dramaticky pravil:
"Co ještě mohu říci?"
A z jedné lavice se ozval jasný hlas:
"Co takhle 'Ámen'?"
Několik kazatelů různých směrů se sešlo v budově Kalotické církve k diskusi. Organizátor, katolický kněz, všem nabízí sklenici whisky, aby trochu pozvedl náladu a zbavil ovzduší onoho téměř viditelného napětí mezi zastánci různých věrouk. Vikář Metodistické církve se s poděkováním chopí sklenice a svižně ji do sebe obrátí. Zatím představitel církve Znovuzrození Ježíše Krista říká katolíkovi:
"Cože, whisky?!? Raději bych strávil noc v nevěstinci, než pozřít kapku alkholu."
Na to Metodista vyprskne whisky zpátky do sklenice a povídá:
"Cože, my si můžeme vybrat?!?"
Jeden ateista takhle rybařil na jednom skotském jezeře, když najednou jeho člun napadla lochneská příšera. Jedna rána ocasem a chlápek i s člunem vylétl deset metrů do vzduchu. Příšera otevřela tlamu, aby ho chytla. On v úděsu zařval:
"Ach, Bože, pomoz mi!"
V tom se všechno zastavilo, chlápek visí jen tak ve vzduchu, a z nebe se ozve hromový hlas:
"Myslel jsem, že ve Mne nevěříš!"
"Ale notak, Bože, nech toho. Před dvěma minutama jsem nevěřil ani na lochneskou příšeru!"
Jeden mladík právě udělal řidičák a tak říká tatínkovi, který je kněz, že by chtěl auto. Tatínek ho odvedl do jeho pokoje a povídá:
"Tak dobře, dohodneme se. Ty začneš nosit lepší známky, budeš poctivě číst Bibli a zkrátíš si vlasy. No, a časem můžeme mluvit o autě."
Synek se ve škole snaží, z Bible cituje nazpaměť. Tak mu za měsíc tatínek povídá:
"Chlapče, děláš mi radost. Tvé studijní výsledky jsou opravdu pěkné a zdá se, že i v teologii se začínáš dobře orientovat. Ale co ty vlasy?"
"No, tati, hodně jsem o tom přemýšlel. Víš přece, Mojžíš měl dlouhé vlasy, Noe měl dlouhé vlasy, dokonce i Ježíš!"
"Jo, synu, to je pravda. Tihle taky všude chodili pěšky!"
"Víš, dcero, co bys si za takové hříchy zasloužila?"
"Vím, otče, ale když já to tak ráda dělám zadarmo!"
Aby se seznámil se svými ovečkami, nově jmenovaný kněz jedné americké církve se rozhodl, že každý den někoho osobně navštíví. Jednou mu přišla otevřít mladá paní, v jejíchž materiálech stálo, že před dvěma lety ovdověla. V náruči držela malé děcko. Kněz povídá:
"Promiňte, asi mám špatnou adresu, hledám vdovu Johnsonovou."
"Našel jste ji, otče."
"Promiňte, ale v záznamech se píše, že váš manžel zemřel před dvěma lety."
"To souhlasí, Otče, ale já jsem neumřela."
Mladý mnich ráno vstal a jde na snídani. Cestou potká dvě jeptišky, popřeje jim dobrého jitra a ony povídají:
"Bratře, tys dnes vstal z postele na špatnou stranu."
Mnich nějak nechápe, co to má znamenat, ale když se mu stejné odpovědi na pozdrav dostane i od několika dalších mnichů u snídaně, rozhodne se jít se poradit s představeným kláštera. Vejde do jeho místnosti. Otec spustí:
"Bratře..."
"Ne, Otče, nevstal jsem na špatnou stranu postele."
"Cože?"
Mnichovi došlo, že otec zřejmě chtěl říci něco jiného:
"Promiňte, otče, to nic. Co jste chtěl říci?"
"Bratře, chtěl jsem se jen zeptat, proč máš na nohou boty Sestry Anny?"
Umřel takhle jednou nějaký pan Cipro - dlouholetý trenér Slavie. V nebi ho zavedou k takovému malému domku, spíš kůlně, kde přes okno visí stará potrhaná slávistická vlajka. Bůh povídá:
"Tak, Cipro, tohle je tvůj dům. Važ si ho, málo lidí má to štěstí, že tu má vlastní bydlení."
Cipro se tak kouká na tu barabiznu a pak se podívá nahoru na kopec a vyvalí oči. Stojí tam třípatrová vila, celá ověšená sparťanskými vlajkami a prapory. Cipro se hned začne rozčilovat:
"To je nějaká spravedlnost? Já dostanu takovouhle barabiznu a Chovanec tady má tak nádhernou vilu!"
Bůh se na něj tak podívá a říká:
"Uklidni se. To není Chovancovo. To je můj dům."
Jeden mladý mnich se rozhodl, že odejde do horského kláštera a podstoupí těžkou zkoušku mlčenlivosti, která mu dovoluje říci za rok jen dvě slova za deset let. Po prvních deseti letech jde za otcem představeným. Vejde do kanceláře, otec přikývne a on povídá:
"Mizerné jídlo!"
Otec znovu kývne a ukáže rukou ven. Mnich tedy odejde. Uplyne dalších deset let a audience se opakuje, mnich tentokrát říká:
"Tvrdá postel!"
Konečně po třiceti letech mnich předstoupí před otce se zamračenou tváří a říká:
"Odcházím odtud!"
A otec se jen tak mírně usměje a povídá:
"Ani se nedivím. Co jste tady, pořád si jen stěžujete."
Mladá krasavice se slzami v očích vypráví knězovi, že spí v jiné ložnici, protože přistihla ve vlastní posteli manžela se sousedkou. Když domluví, vrhne se svatému muži kolem krku. Ten ji otcovsky pohladí po vlasech a povídá:
"Mé dítě, je tvojí povinností mu odpustit."
Pojednou v reakci na těsný kontakt pevného poprsí a oblých boků knězovo objetí zesílí a z jeho úst se ozve:
"Ale nechtěla bys to tomu mizerovi nejdřív oplatit?"
Papež se setkal s kardinály, aby diskutoval nad výzvou od izraelského premiéra Netanjahua. Jeden kardinál povídá:
"Svatý Otče, pan Netanjahu vás vyzývá na golfový zápas, abyste ukázali celému světu přátelství a duchovní vazby mezi židovským a křesťanským lidem."
"To zní zajímavě, ale já nikdy golf nehrál. Řekněte, máme mezi kardinály někoho, kdo by nás mohl v Izraeli reprezentovat?"
"No, nikdo z nás toho schopen není, ale víme o jednom kandidátovi. Je to americký profesionál, jmenuje se Jack Nicklaus a je to oddaný katolík. Mohli bychom mu nabídnout titul kardinála a požádat ho, aby vás reprezentoval proti Netanjahuovi. Tak se nám povede nejen ukázat vstřícnost před světem, ale také vyhrát ten zápas."
Všem se to zamlouvalo, tak zavolali do Ameriky a všechno dohodli. Nicklaus souhlasil a slíbil, že po zápase přijede referovat do Říma. Tak se i stalo, golfista předstoupil před Svatého Otce a povídá:
"Mám dvě zprávy, špatnou a dobrou. Začnu tou dobrou. Nechci se vytahovat, v životě už jsem odehrál hodně dobrých zápasů, ale tenhle byl zdaleka nejlepší. Musela při mě stát sama nebesa, moje drajvy byly dlouhé a moje puttování přesné. Se vším respektem, musím říci, že jsem hrál téměř zázračně."
"A ta špatná zpráva, synu?"
"Prohrál jsem o tři údery s rabbi Woodsem."