"Poslouchaj, Kohn, co by dělali, kdyby narazili v poušti na lva?"
"Vzal bych flintu a zastřelil ho."
"A kdyby neměli flintu?"
"Tak ho picnu revolverem."
"A kdyby neměli revolver?"
"Tak ho uškrtím páskem."
"A co když nemaj pásek?"
"Tak mu narvu kožich do chřtánu a zadusím ho."
"Ale jdou, Kohn, na poušti takový vedro, kde by vzali kožich?"
"Hele voni, Pick, komu vlastně fanděj, mně a nebo tý bestii."
Rabín a kněz se srazí v autech. Obě vozidla jsou rozmlácená na maděru, ale oba klerikové vyvázli nezranění. Když se vyhrabou z trosek, rabín si všimne knězova roucha a hned povídá:
"Koukám, že jste kněz. Já jsem rabín. Podívejte na naše auta, nic z nich nezbylo, ale nám se nic nestalo. To je znamení od Boha. Bůh musel chtít, abychom se potkali a stali se přáteli a po zbytek našich dní žili svorně v míru."
"Plně s vámi souhlasím, to musí být božské znamení," přikyvuje kněz.
"A koukněte, další zázrak. Moje auto je úplně zničené, ale lahvi mešního vína se nic nestalo. Bůh jistě chce, abychom toto víno vypili a oslavili tak štěstí a naše setkání."
S těmito slovy podal rabín láhev knězi. Ten s jeho promluvou souhlasil, otevřel láhev a dal si několik mocných loků a podal láhev zpět rabínovi. Rabín zacpal špunt zpět do lahve a podal ji opět knězi. Kněz se udiveně ptá:
"Vy se nenapijete?"
"Ne, já raději počkám na policisty."
Mladý, pětadvacetiletý Žid si přisedne v rychlíku ke staršímu pánovi, rovněž Židovi. Po několika minutách jízdy se mladý Žid zeptá staršího:
"Kolik je hodin?"
Starší Žid mlčí a neodpovídá. Mladý Žid si pomyslí:
"Zřejmě cizinec."
Zopakuje svou otázku německy, anglicky, francouzsky a v yiddish. Ale starší Žid na nic nereaguje. Těsně před cílovou stanicí vstoupí do vagónu průvodčí a oznámí:
"Blíží se konečná, budeme vystupovat."
Starší Žid povídá:
"Děkuji, pane průvodčí."
Mladý Žid se rozhořčeně obrátí na staršího:
"Se mnou, člověkem stejné víry nekomunikujete, a s průvodčím ano?"
Starší Žid klidně odpoví:
"Podívejte, mladý muži. Vy jste se mě zeptal, kolik je hodin. Kdybysem vám odpověděl, zeptal byste se mě, kam jedu. Oba víme, kde tento vlak končí, tak byste to hned uhodl. A určitě byste se chtěl u mě ubytovat na noc. A vzhledem k tomu, ze mám doma hezkou dceru, určitě byste si s ní chtěl něco začít. A uznejte sám: můžu já dát svou jedinou dceru Židovi, který v pětadvaceti letech nemá své vlastní hodinky?!"
Starý Kohn vzal synka do ZOO. Malý je z toho úplně u vytržení, všechno obdivuje a najednou se neudrží a vykřikne:
"Ježíšmarjá, támhle mrdaj opice!"
Kohn mu cvakne pohlavek a říká:
"Pamatuj si, Moric, že slušně vychovaný židovský chlapec nežíká 'Ježíšmarjá.'"
Rabín měl syna. Nevědel, však, k čemu ho vychovat. Rozhodl se, že nechá osud, aby synovi pomohl si vybrat. Dal v místnosti na stůl tři věci a synek si měl jednu vybrat. Když vezme Bibli, bude rabínem po otci. Když vezme kasičku s penězi, bude bankéřem, a když vezme flašku špiritusu, stane se hospodským. Tak zavolal synka dovnitř. Ten chvilku přemýšlel a pak vzal ze stolu všechny tři věci. Rabín po krátkém šoku prohlásil:
"To by mě nikdy nenapadlo, že můj syn bude katolickým farářem."
Kohn letí letadlem a obsluhuje ho mladá, krásná letuška. Kohn si ji zavolá a říká jí:
"Slečno, já teď letím na tři dny do New Yorku a budu tam sám. Nechtěla byste mi dělat na tu dobu společnost, myslím tím se vším všudy, za sto tisíc?"
Letuška se začervená a říká:
"No, dalo by se o tom uvažovat."
"A co takhle za tisícovku?"
"No dovolte, copak jsem nějaká kurva?"
"Promiňte, to už jsme se domluvili, teď se bavíme o ceně..."
Tři pánové - pan Kohn, pan Roubíček a pan Stern - jednou zasednou v kavárně k partii mariáše. Hra se zdárně rozvíjí a pojednou pan Roubíček zahlásí betla... a v tom momentě ho trefí šlak ze vzrušení. Pana Roubíčka odvezou a všichni jsou z toho moc a moc smutní. I tu pan Stern pojednou praví:
"Musím se podívat, jestli Roubíček neměl toho betla vyloženýho, já jsem mu na něj totiž chtěl dát flek..."
"Co by tomu řekli, pane Steigermark, dnes je den smíření, kdybychom si odpustili, co jsme si udělali, a žili nadále v přátelství? Heleďte, já jim přeju od srdce co i oni mi přejou..."
"No prosím, Kohn, už zase začínaj..."
Delegace politbyra se byla v Izreali poklonit u hrobu neznámeho vojína. Tu jeden člen delegace, který trošku uměl hebrejsky, zjistil, že to je hrob Izáka Ábelese, prodavače zeleniny. Tak se tedy zeptal průvodce, jak je to možné. Ten mu odpověděl, ze pan Ábeles byl samozřejmě znám jako prodavač zeleniny, ale jako vojín byl úplně neznámý.
"Už jsi slyšel, jaký neštěstí potkalo Steigermarka?"
"Moje paní s ním utekla."
Koenigswald se vrátí z obchodní cesty a přistihne svoji ženu velice rozrušenou doma, tak začne lítat po bytě a prohledávat. Nakonec otevře skříň a tam stojí jeho přitel Steigermark, úplně nahý.
"Co tu děláš, Steigermark?"
"Ty mi to nebudeš věřit, Koenigswald, ale já tady, na mou duši, čekám na tramvaj."
Koenigswald stojí nad hrobem svého přítele Steigermarka a čte náhrobní nápis.
"Zde odpočívá Izák Steigermark, řádný člověk, poctivý obchodník."
Koenigswald si povzdechne:
"Chudák Steigermark, musí ležet v hrobě se dvěma úplně cizíma lidma."
Stein se vrací z pohřbu své ženy. Jeden smuteční host na něj:
"Jak se cítíte, pane Stein?"
"A víte, že mi ta malá procházka udělala docela dobře?"
Před pár set lety se papež rozhodl, že vypudí Židy z Říma. Těm se to samozřejmě nelíbilo a strhlo se veliké pozdvižení. Nakonec tedy papež nabídl ústupek - uskuteční se zástupcem židovské komunity náboženskou diskusi a pokud bude poražen, Židi mohou zůstat.
Jenže nikomu se do diskuse s papežem nechtělo, tak nakonec přesvědčili starého Mojšeho, který celý život strávil uklízením ulic a tak vlastně neměl co ztratit. Mojše měl jen jednu podmínku - během svého života toho moc nenamluvil, protože se s ním málokdo vůbec bavil, a tak chtěl, aby se ona náboženská debata odehrála mlčky. Papež nakonec souhlasil.
Nadešel onen velký den. Mojše sedí naproti papežovi u velikého stolu. Za naprostého ticha papež po minutě vztyčí ruku se třemi zdviženými prsty. Mojše se na něj podívá a zvdihne jeden prst. Papež poté naznačí rukou kruh okolo hlavy. Mojše ukáže na zem, kde sedí. Papež pak vytáhne hostii a láhev mešního vína, Mojše odpoví tak, že vytáhne jablko.
Pak se najednou papež postavil a říká:
"Vzdávám to, ten muž je příliš chytrý. Židi mohou zůstat."
O půl hodinky později se kardinálové shromáždili u papeže a chtěli slyšet vysvětlení. Svatý Otec povídá:
"Nejdříve jsem ukázal tři prsty na znamení Svaté Trojice. On odpověděl jedním prstem, symbolizujícím jednoho Boha, který zůstal našim vírám společný. Tak jsem mu ukázal kolem nás, že Bůh je všude, ale on ukázal na zem, že Bůh je také přímo s námi. Vytáhl jsem hostii a víno, abych naznačil, že Bůh nám odpouští naše hříchy. A on zas vytáhl jablko, aby mi připomenul prvotní hřích. Měl zkrátka odpověď na všechno. Co jsem měl dělat?"
Mezitím se Židé shromáždili kolem Mojšeho a ptají se ho, co se vlastně stalo.
"Nejdřív mi ukázal, že máme tři dny na to, abysme vypadli, tak jsem mu dal najevo, že ani jeden z nás se odtud nehne. Pak ukázal, že celé tohle město od nás chce vyčistit a já mu ukázal, že hodláme zůstat právě a přesně tady, kde jsme doma."
"A co potom?"
"Já nevím. On si vytáhl svoji svačinu, tak jsem si taky vytáhl svoji."
Sára je na smrtelném loži a prosí manžela:
"Khon, slib mi, že až umřu, že půjdeš za rakví s mojí matkou."
"Tak dobře, Sára, já ti to slibuju, ale upozorňuju tě, že budu mít zkaženej celej den."
"Poslechněte Steigermark, já jsem slyšel, že vaše paní je pohádkově bohatá a že měla neskutečné věno, ale jak jste si ji mohl vzít? Je hrbatá, zrzavá a šilhá..."
"Nemusíte šeptat, jen mluvte nahlas, ona je ještě k tomu hluchá."
"Pane Koenigswald, mohl bych mít to potěšení a mluvit s vaší paní?"
"No když tomu říkáte potěšení, pro mě za mě."
V Templové uličce bydlely dvě paní Kohnové. Ta jedna - dej ji pámbu věčnou slávu - zemřela, zatímco druhá leží nemocná.
Zřízenci pohřebního ústavu nesli rakev do domu smutku a spletli si adresu. Pan Kohn otevřel dveře, uviděl zřízence a zavolal do pokoje, kde ležela nemocná:
"Rosa, dělej, už jsou tady s rakví!"
"Poslechni Karle, na co umřela Steinova třetí žena?"
"Otrava houbami."
"A druhá?"
"Taky otrava houbami"
"A první taky otrava houbami?"
"Ne, proražená lebka."
"To je divné."
"Ani ne, nechtěla jíst houby."
"Já bych prosila důchod po mým muži."
"A co byl váš manžel?"
"Souchotinář."
"A co dělal?"
"Kašlal."
"Ale z toho přece nemohl být živ!"
"Však taky umřel."
Klein dostane v noci telegram:
VASE PANI V LAZNICH NAHLE ZEMRELA
Opatrně složí ten telegram a položí ho na noční stolek. Zhasne, zaboří hlavu do polštáře a řekne si:
"Teď se nebudu rozčilovat, celou noc bych nemohl spát, ale zítra ráno, to bude probuzení.!"
Aaron potká Mojšeho v Berlíně a ptá se, kde byl celý den. Mojše odpovídá:
"Ale, byl jsem na Hitlerově pohřbu."
"No, a jaké to bylo, co se tam dělo?"
"Bylo to překvapivé. Nejdřív rakev spustili do díry, pak ji zase vytáhli a zase spustili a tak asi dvanáctkrát."
"Cože? A proč?"
"Není se čemu divit, když měl takovej aplaus."
Nápis na dveřích synagogy:
"Nevstupuj s nepokrytou hlavou, je to jako by ses dopustil cizoložství!"
A pod tím je rukou připsáno:
"Zkusil jsem oboje, nedá se to srovnat."
Pan Lederer má nějaké úmrtí v příbuzenstvu, a tak jde vybrat k Abelesovi rakev.
"Co počítaj, Abeles, za takovou rakev?"
"Padesát zlatejch."
"Padesát zlatejch? Vždyť Rosenbaum má za výkladem podobnou rakev za čtyřicet."
"Nojo, jenomže, zkusej v tom póvlu od Rosenbauma udělat loktama takhle."
Chodil takhle Ježíš po světě, ale nikde se nedočkal poznání. V Americe si ho nevšimli vůbec - takových tam bylo plno. V Rusku si ho raději nevšímali, co kdyby to byl intelektual - národník. A tak bloudil po světě, až došel do Izraele. Stál tam o jeden barák opřený Kohn. Sotva Krista spatřil, otočil se do dveří a volá:
"Arone, Mojše, přineste kladivo a hřebíky, už je tady zas."
Proč mají židi velké nosy?
Protože je vzduch zadarmo.
Ve svěžím jarním jitru se prochází vilovou čtvrtí pan Kohn. Na balkónu jedné z vil se vystavuje slunečním paprskům v rozkošných nedbalkách kyprá paní Sternová.
"Paní Sternová," volá z ulice Kohn, "nemohl bych jít nahoru a pomilovat se s nima?"
"No dovolte," rozhorlí se paní Sternová, "copak jsem nějaká prodejná ženská?"
"A kdo tu mluvil o placení?"
Je předválečná neděle roku 1912. Na Příkopě korzuje německo-židovská Praha. Na rohu Nekázanky stojí se svým vídeňským hostem redaktor Prager Tagblattu a upozorňuje ho na význačné pražské osobnosti.
"Podívej se támhle," kývne hlavou k protějšímu chodníku, "to jsou dcery bankéře Piesena, nejbohatší, ale nejošklivější židovky v Praze."
"Na ty se musím podívat zblízka," rozhodne se vídeňský host, přejde vozovku a za chvíli se z protějšího chodníku vrátí.
"Bůh je spravedlivý," poznamená suše.
"Chaime, nemohl bys mi půjčit stovku?"
"Je mi líto, nemám u sebe peníze."
"A co doma?"
"Děkuju, všichni zdrávi."
Mladý majitel obchodu s módním zbožím, který má četné milostné úspěchy u vdaných žen, zjistí, že jeho obchody se prudce zhoršily. Věc je vážná, v pokladně není na zaplacení účtů. V teto tísni se obrátí o radu k příteli svého otce, který je známý pobožností a mravní přísností, a svěří se mu se vším. Ten se zhrozí:
"Člověče, máš na svědomí těžké hříchy! Překročil jsi boží přikázání. Jdi k našemu rabínovi, přiznej se mu ke všemu a popros, aby ti uložil přísný trest!"
Obchodník se zachová podle starcovy rady. Rabín vyslechne jeho zpověď a ptá se:
"Dobře, přiznáváš, že jsi hřešil, ale s kým?"
"Rebe, to vám nemohu prozradit. Je to přece věc cti, abych neprozradil jména těch žen - to snad pochopíte!"
"Tak ti to řeknu sám. Ty jsi určitě hřešil s Fanny Traubovou, co bydlí ve Varšavské ulici u městské brány. Ta nemá dobrou pověst."
"Ne, rebe, přísahám, že ne!"
"V tom případě jsi zcizoložil s Gretou Adlerovou, co má její muž zastoupení u motocyklů. To je smyslná žena!"
"Ne, rebe, přísahám, že ani ta to nebyla!"
"Potom to mohla být už jen Růžena Stadlerová, žena lahůdkáře z Krakovské ulice. Nedávno ji manžel nachytal in flagranti s obchodním cestujícím z Lodže."
"Ne, rebe, ne!"
"Tak tedy s kým to bylo?"
"To vám opravdu nemohu prozradit. Už jsem vám řekl, že je to věc cti."
"Pak jsi zatvrzelý hříšník a nedám ti rozhřešení. Jdi mi z očí!"
Mladý obchodník se vrací v nejlepší náladě.
"Tak co," ptá se přítel hříšníkova otce, "jaký trest ti uložil náš cadik?"
"Žádný - ale zato mi dal tři zbrusu nové adresy!"
Chojška velice zlobilo, ze ho všichni nazývají bláznem. Rozhodl se, že vyzkouší, zda je opravdu hloupý, podle slov žalmu "Bůh chrání hloupé". Vylezl na střechu domu a řekl si:
"Jestli mě Bůh ochrání, znamená to, že jsem hloupý. Když mě neochrání, bude to důkaz, že jsem chytrý."
A skočil ze střechy. Pádem si zlomil obě nohy a spustil velký křik. Seběhli se sousedé a vyptávali se, co se děje.
"Ach, lidi," volal Chojšek, "kdybyste věděli, jak jsem chytrý!"
Šadchen domlouvá mladému kandidátovi ženitby:
"Mám pro vás fajnovou nevěstu - hezkou, s dobrým věnem, z výborné rodiny! Má jenom jednu malou vadu - je trošičku těhotná."
Cvičení v izraelské armádě. Armáda rozdělená na modré a červené. U mostu je velká tabule:
'Tento most je jako vyhozený do povětří.'
Červení si nalepují nějaké tabulky na záda a pak se plazí po mostě. Generála modrých to vyděsí a zavolá generálu červených:
"Kohne, to jsi generál? Cožpak neumíš číst? Ten most je jako vyhozený do povětří!"
Kohna to naštve a volá:
"A co ty jsi za generála? Nevidíš, že máme na zádech tabulky 'My jako plaveme'?"
Přijde Khon domů a přistihne Sáru s milencem. Milenec spí jako dřevo a Sára chlácholí Khona:
"Khone nezabíjej ho, od koho si myslíš, že máme auto a otevřený účet v K'martu."
"... tak víš co Sáro, přikrej mu nožičky, ať nenastydne."
Mladý, nezkušený muž byl velmi překvapen, když mu jeho žena tři měsíce po svatbě porodila syna. Utíkal za rabínem a zeptal se, jak se něco takového mohlo stát. Rabín chvilku přemýšlel, jak manželství zachránit, a pak povídá:
"Synu, zjevně nemáš o těchto věcech ani ponětí a nezvládneš ani tak jednoduchou věc spočítat. Řekni mi: Žiješ se svojí ženou tři měsíce?"
"Ano, od svatby jsou to tři měsíce."
"A ona s tebou žije tři měsíce?"
"Ano."
"A vy dva spolu tedy žijete tři měsíce?"
"Ano, popchopitelně."
"No, a máme to. Tři měsíce plus tři měěsíce plus tři měsíce, není to dohromady devět měsíců - doba těhotenství?"
To takhle jednou seděli pánové Abeles, Kohn a Roubíček v hospodě u piva a hráli mariáš. Seděli tam už dlouho, byli příjemně napití a hra se jim líbila. Pan Abeles zrovna rozdával. On tedy zase zrovna rozdával, protože byl hrozně roztržitý, a Kohn s Roubíčkem toho zneužívali a vždycky, když dohráli a začali se o hře bavit, tak jeden nebo druhý se chopil karet, složil je do balíčku a podal Abelesovi, aby rozdal. A ten si je vzal a rozdal. Šlo to takhle celou noc, až někdy o půl páté ráno se najednou Abeles zarazil uprostřed rozdávání, chvilku přemýšlel a pak povídá:
"Pánové, nerozdávám já náhodou podruhé?"
Stěžuje si rabín druhému:
"Poslal jsem jediného syna do Evropy - a oni ho obrátili na křesťanství!"
"Představ si, mně se stalo totéž."
Oba se jdou vyzpovídat k vyššímu rabínovi a on jim řekne:
"Představte si, já mám jediného syna také na studiích v Evropě, a stal se křesťanským knězem!"
Musí se jít pomodlit k Hospodinu. Říkají mu svůj osud a Hospodin praví:
"Představte si, měl jsem jediného syna a..."
Potká Kohn v Aténách Roubíčka a ten mu povídá:
"Kohn, kde ty se tady bereš?"
"Ale, jsem tady na svatební cestě..."
"A kde máš Sáru?"
"Někdo přece musí zůstat v krámě a prodávat."
"Obžalovaný, můžete nám říci, proč jste vyhodil svou tchýni z okna na ulici?"
"Víte, pane soudce..."
"To jste si neuvědomil, že byste mohl zranit chodce?"
V carském Rusku, v Petrohradě, spadl Žid do Něvy a topí se.
"Pomóc, pomóc!" volá marně.
Po břehu se procházejí dva policisté, ale ani je nenapadne, aby na volání o pomoc nějak reagovali.
"Zachraňte mě!" volá Žid, který už polyká andělíčky.
Policisté se srdečně smějí. Židovi už hledí smrt do tváře. Z posledních sil zvedne hlavu nad hladinu a vykřikne:
"Pryč s carem!"
Načež se policajti srdnatě vrhají do řeky, vytáhnou Žida na břeh a vedou ho na okrsek.
"Prosím snažně o podporu... Byl jsem členem putovní kapely, ale jsem od narozeni smolař. Kapela se rozešla a já zůstal v cizím městě úplně bez peněz..." šnoruje židovský žebrák.
Pán domu ho poslouchá s jistou nedůvěrou:
"Tak vy jste muzikant. A na jaký nástroj hrajete?"
Šnorer se chvíli rozmýšlí a pak řekne:
"Na lesní roh."
Pán domu se usměje, otevře skříň, vyndá z ní lesní roh a podává ho šnorerovi:
"Tak mi na něj něco zahrajte!"
Šnorer si hluboce povzdechne:
"Tak to vidíte, jakej já jsem smolař! Ze všech možnejch nástrojů musíte mít doma zrovna lesní roh."
Proč jsou peníze zelené?
Protože je Židé sbírají, ještě než jsou zralé.
Rabín takhle jednou zahlédl otevřenými dveřmi synagogy známou tvář. Vyšel tedy ven a popadl onoho žebráka za rameno:
"Ty podvodníku, ty bezvěrče! Včera jsem tě viděl žebrat před katolickým kostelem a dnes se opovážíš jít žebrat před synagogu. Tak co jsi, Žid nebo katolík?"
"Žid, rabi. Ale uznejte, copak dnes člověk může být živ z jedné víry?"
Co je židovské dilema?
Šunka zadarmo.
Ptá se student rabína:
"Rebe, smí se při studiu Talmudu kouřit?"
"Ne, nesmí!"
Student zklamaně odejde, ale kamarád ho utěšuje:
"Zeptal ses špatně, to musíš jinak: Rebe, smí se při kouření studovat Talmud?"
"Ano, smí..."
Zemřel boháč. Notář čte poslední vůli:
"A Karlovi, kterému jsem slíbil, že si na něj vzpomenu v závěti, posílám srdečný pozdrav."
Kněz a rabín hrají spolu golf a před nimi se po hřišti děsně vlečou čtyři jiní hráči. Jsou tak pomalí, že to tyhle dva naštve a sprdnou je, že se tak courají. Jeden z těch čtyř říká:
"Promiňte, mrzí mne to, ale tihle tři jsou slepí."
"Můj Bože, promiňte, omlouváme se," říká kněz.
A rabín se ozve:
"Sakra, to nemůžou hrát v noci?"
Muslim vypráví:
"Jel jsem na svém velbloudu přes Saharu. Najednou se přihnala děsivá písečná bouře. Myslel jsem, že přijde můj konec, a tak jsem si sedl vedle svého velblouda a čekal, až nás písek pohřbí. Ale neztratil jsem víru v mocného Alláha a usilovně se modlil. A najednou se v okruhu sta metrů bouře zastavila. Od té doby se moje víra ještě zesílila a teď se učím recitovat Korán zpaměti."
Křesťan začal vyprávět:
"Jednou jsem chyatl ryby. Byl jsem na malé loďce několik mil od břehu. Náhle se strhla bouře a vlnobití zmítalo mojí loďkou. Neztratil jsem však víru v Ježíše, Bůh vyslyšel moje modlitby a bouře nade mnou ustala. Od té doby jsem opravdovým křesťanem a učím své děti poznávat Víru."
Žid se také ozval:
"Jednou jsem takhle šel po Páté Avenue ve svém nejlepším obleku. Z ničeho nic se přede mnou objevil jakýsi černý pytlík. Zvedl jsem ho a nakoukl dovnitř. Byl plný tisícidolarovek. Myslel jsem, že přišel můj konec. Byla totiž sobota a v sobotu my Židé nesmíme zacházet s penězi. Ale neztratil jsem víru, modlil se k Jehovovi a najednou, na sto metrů okolo mne bylo úterý..."
Přijde Žid k rabínovi a ztěžuje si na jiného Žida, jak je nemorální, co mu zlého udělal, jaký je podrazák atd. Rabín povídá:
"Máš pravdu, to, co provedl, je špatné a odsouzeníhodné".
Další den za ním přijde ten druhý Žid a líčí celou věc znova, akorát s opačným znaménkem. Rabín mu opět dá za pravdu. Obojí sledoval rabínův žák a hned se ptá:
"Proč jsi dal za pravdu každému z nich, když každý tvrdil opak? Vždyť je to účelové, neupřímné, bezcharakterní!"
"Milý synu," odpoví rabín, "i ty máš pravdu!"
Vyhlášený rabín z Dubna má bratra opilce. Jednou se mu pokouší vysvětlit, že pověst jeho rodiny si nutně vyžaduje, aby přestal pít.
"Co mi to říkáš?" odbude ho bratr. "Moje rodina je lepší než tvoje."
Rabín se na něho nechápavě dívá.
"Copak nechápeš? Přece já mám bratra, který je rabín, kdežto ty máš bratra, který je opilec."
Dva židovští gentlemani se procházejí po ulici, když jeden zahlédne cosi ležet u na kraji silnice u chodníku. Sehne se pro to a povídá:
"Hele, podívej, co jsem našel. Výplatní pytlík, a vypadá plný."
Když ho otevře, zatváří se hrozně otráveně a smutně. Přítel povídá:
"Co se tak mračíš? Našels přece výplatní pytlík, ne?"
"Já vím, ale koukni se, jaký daně platím!"
Velká obchodní firma se ocitla těsně před bankrotem. Situaci může zachránit jen úvěr. Oba dva společníci jsou na firmě existenčně závislí. Vyplní potřebné papíry a donesou je do banky. Zástupce banky si je prohlédne a říká:
"Vypadá to nadějně. Když se vám do konce týdne neozvu, tak ten úvěr máte."
Oba dva se vrátí do firmy a následující dny tráví v totálním nervovém vyčerpání, nespí, nejedí, likvidují cigarety po kartónech. Pátek odpoledne. Banka zavírá za pár minut. Klepání na dveře. Rosenkranz jde otevřít, stojí tam poslíček s telegramem. Kohnovy oči se plní slzami. Rosenkranz vyděšen s rozklepanýma rukama otvírá obálku. Najednou se mu tváře rozjasní širokým úsměvem:
"Kohn, dobré zprávy! Umřel ti bratr."
Steigermark a Kohn jsou na lovu... "Dávej pozor Steigermark, vždyť jsi mi zrovna zastřelil ženu."
"Promiň, to jsem nechtěl, ale to bude tím, že stála tak blízko té mojí."
Přijde takhle rabín do baru, ve kterém všichni tančí a bezvadně se baví. Dojde k barpultu a ptá se číšníka, jestli si může odskočit. V tu chvíli celý bar ztichne a všichni se dívají k pultu. Číšník povídá:
"No, opravdu si nemyslím, že byste měl."
"Prosím vás, proč ne?"
"No, víte, vedle umyvadla je socha mladé nahé dámy, která je kryta jen jedním fíkovým listem."
"No a? Prosím vás, člověka, jako jsem já, taková socha vůbec nezajímá."
Tak mu číšník ukázal, kterým směrem jsou záchody. Rabín se tam ihned vydal. Když se vrátil po pár minutách, všichni už zase tancovali a bavili se. Tak jde k baru a zas se ptá číšníka:
"Prosím vás, já tomu nerozumím. Když jsem přišel, všichni se bezvadně bavili, ale najednou ztichli, a teď se zas baví a tancují..."
"Teď, když jste jedním z nás, můžu vám něco nalít?"
"Počkejte, já tomu pořád nerozumím!"
"To máte tak. Pokaždé, když někdo nadzvedne ten fíkový list, tak tady v místnosti zhasnou světla. Takže, co si dáte?"
Midlbaum se modlí v synagoze a vedle něj sedí jeho pes a modlí se taky. Stein je oba chvíli pozoruje a pak říka Midlbaumovi.
"Poslouchaj Midlbaum, ten jejich pes, toho by měli vzít do Hollywoodu a udělat z něj filmovou hvězdu"
"Mně to neříkaj, řeknou to jemu, on chce bejt učetním."
Kohn, prej jim dočista vyhořel kšeft?
Pst, ještě ne - zeptaj se příští tejden...
Kohn se vrací večer s manželkou z biografu.
"To byl bezvadný film, miláčku. Já jsem smíchy napůl mrtvá."
"Opravdu, miláčku? Tak to půjdeme zítra ještě jednou."
Ptá se Roubíček rabína:
"Rabi, pověz mi, zda je o Šabesu povoleno sexuálně obcovat."
"Ano, je povoleno sexuálně obcovat, ale pouze s vlastní ženou, neboť o Šabesu není přípustné vyhledávat rozkoš."
"No jo, Horowitz, oni si chtěli ode mne půjčit padesát tisíc! Ale jakou mi můžou dát záruku?"
"Slovo gentlemana, pane Kohn!"
"Tak to jo... Tak mi ho přivedou!"
Aron s Izákem se pohádali. Izák v zlosti řekl Aronovi, že je smradlavý žid. Aron si šel stěžovat k rabínovi. Ten si druhý den Izáka zavolal, vyslechl si jeho verzi a nařídil mu, že se musí Aronovi omluvit. Izák se ptá:
"A můžu se mu omluvit po telefonu?"
Rabín souhlasil a tak Izák zvedl telefon, vytočil rabínovo číslo a povídá:
"Haló, to je byt pana Kohna?"
Na druhé straně se ozve Aron:
"Ne, to bude asi omyl."
"Tak promiňte!"
Umře starej Abeles, doraziv k nebeské bráně zabuší. Vykoukne Svatý Petr a říká:
"Co tu chceš, ty jseš hroznej karbaník, ty do nebe nepatříš."
No Abeles to ukecává a nakonec Svatý Petr souhlasí, že si o to, jestli půjde do nebe, hoděj partičku. Abeles rozdá karty, složí si je do vějířku do ruky a najednou se zarazí:
"Poslouchaj, ale to bych si vyprosil, žádný zázraky!"
Kněz a rabín, kteří byli dlouho přáteli, se vždycky hádali do nejmenších detailů a drobností, která víra je ta pravá. Jednoho dne jeli spolu autem a nějaký ožrala to do nich na červenou napral. Jejich auto udělalo tři kotrmelce a skončilo na střeše. Oba se vyhrabali ven, překvapeni, že vůbec přežili. Kněz se okamžitě pokřižoval a všiml si, že rabín taky. Tak hned volá:
"Konečně! Buď požehnán náš spasitel. Konečně jste prozřel, konečně jste uviděl Světlo!"
"Ech, cože?"
"No, vždyť jste se pokřižoval!"
"Pokřižoval? Ale ne, já jen kontroloval, jestli je všechno v pořádku - brýle, rozkrok, peněženka a hodinky."
"Poslouchejte, pane Schmittbauer, jak vy jste si moh vzít tak ošklivou ženu?"
"Ona je vnitřně krásná."
"Dobře, ale nešla by teda obrátit?"
"Představěj si, Kohn, já vám takhle jednou sedím v zahradní restauraci, když si vtom ke mně přisedla taková pěkná dívenka. Tak jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, potom jsme navštívili kino, odtud jsme přešli do baru na skleničku, pak jsem ji pozval k sobě domů a tam jsme se třikrát, představěj si, Kohn, třikrát jsme se pomilovali."
"Já jim úplně věřím, že seděli v zahradní restauraci, i to, že si k nim přisedla dívenka (i když, chudinka, asi musela mít šedej zákal), věřím jim i to, že byli spolu na zmrzlině, i u nich doma, věřím jim i to, že se spolu třikrát pomilovali, ale co jim nemůžu věřit, Roubíček, nemůžu jim věřit to, že byli spolu v kině!"
"Himlhergot, Kohn, když mi věřej, že jsem ji pozval na večeři, pak jsme šli k cukráři na zmrzlinu, že jsme šli do baru, pak jsem ji pozval k sobě domů a dokonce i to, že jsme se tam třikrát pomilovali, proč mi ausgerechnet nevěřej, že jsme byli spolu v kině?!"
"To když voni, Roubíček, ještě mohli třikrát, to ještě žádný biografy neexistovaly."
"Roubíček, víte, že vaše žena má čtyři milence?"
"A proč ne? Já jsem raději v dobrém podniku účasten dvaceti procenty, než ve špatném zcela."
V synagoze se vedle sebe modlí Lederer v hezkém novém kožíšku a Kohn ve starším ošumělém kabátu. Lederer prosí:
"Bože, dej, ať udělám kšeft za 10.000 $."
Vedle něj Kohn:
"... dej, ať udělám kšeft za 5$."
A tak to jde dokola - jeden za 5, druhý za 10.000...
Po chvíli Lederer vstane, sáhne do portmonky, vyndá pět dolarů a podává je Kohnovi:
"Vezmou si to, Kohn, a nerozptylujou mi Hospodina."
Znáte ten novej typ židovského auta?
Nejen ze se otočí na pětníku, ale ho i sebere.
"Milý synu," povídá Kohn, "právě jsi viděl veškerý majetek, který jednou zdědíš. Všechno jsem to nechal dobře pojistit proti vodě, ohni, zlodějům a krupobití..." "Tati, a jak se dělá to krupobití?"
A propos, Kohn, čím bude jejich syn, až dostuduje universitu? Myslím, že starým židem.
Chlápek na louce hrabe seno a najednou uvidí, jak přistává létající talíř. Tak se jde podívat blíž. V tom uvidí jednoho ufona a tak se ho zeptá. -"Hele ufone, to jste všichni takhle mrňaví?" -"Jo všichni" -"A to jste všichni taky takhle zelený? -"No, to jsme." - "A to máte všichni taky dvě anténky jako máš ty?" - "No jasně" - "A to máte všichni taky ty velký žlutý prsteny?" - "Tak to teda ne, to jenom my největší židi!"
Cigáň a žid padajú y útesu. -Kto padne prvý? -A nie je to jedno?
Jsou vánoce a židovská rodinka sedí u stolu. Tu najednou se rozezní zvonek. Chlapec vyskočí a doběhne ke dveřím. "Kdo tam," ptá se. "Ježíšek." "Vstupte." Tdtddtdddddd, bum bum bum. Celá rodina mrtvá. "Apríl, Gestapo..."
Kohn domlouva mlademu adptovi zenitby: - Mam pro vas fajnovou nevestu. Je hezka, bohata a z vyborne rodiny. Ma jenom jednu malou vadu - je trosinku tehotna.
Kohn se pohada s Krausem kvuli podvadeni v kartach. Prijde znechuceny domu a povi o tom zene. Ta na neho spusti: "Cos mi to udelal, Iciku, takhle nicit odveke pratelstvi nasich rodin! Tohle musis okamzite napravit. Kraus bude dneska doma - musis se jit omluvit!" Nic se neda delat, proti argumentum sve zeny je Kohn bezbranny. Krausovi bydli o poschodi niz, Kohn tedy sejde dolu a zazvoni na dvere. Jakmile mu otevre pani Krausova, nepusti ji ke slovu: "Bydli tady Krausovi?" Krausova:"Ano." Nato Kohn: "Tak prominte!"
Prijde novy rus k staremu zidovi a rika: - tati, pujc mi penize...
Přijde arab do masny a prodavač povídá: "Salám a co?"
Rabin mal syna. Nevedel sa však vobec rozhodnúť žo z neho vychová. Rozhodol sa preto, že urobí skušku. Do izby na stol postavil tri predmety. A syn sa mal rozhodnút pre jeden z nich. Ak vezme bibliu bude rabinom po otcovi, ak vezme buksu plnú penazí bude bankár a ak vezme flašu pálenky bude hostinský. Ked to rabin urobil, dal zavolat syna. Ten po krátkom premýšlaní vzal všezky tri predmety. A rabin po krátkom šoku skonštatoval: -Nikdy by ma nenapadlo, že moj syn bude katolícky farár.
Small Vladík příjde za otcem a říká: Big Vladíku ušetřil jsem 5Kč. Big Vladík se ptá: A jak to. Small Vladík odpovída: Celou cestu domů jsem běžel za autobusem. Big Vladík se na něj podívá a vlepí mu takovou, že vezme druhou o zed. Big Vladík povída: To si nemohl běžet za taxíkem?. Ušetřil bys aspoň 50Kč.
Stojí essesák u studny a dva jeho sluhové tam házejí Židy. On na ně: "Toho tam hodtě po nohách, toho po hlavě, toho s upaže- nýma rukuma, toho skrčeného,... atd" Za půl hodiny volá jeho manželka:"Miláčku, až dohraješ ten tetris, tak přijď na oběd."
V koncentracnom tabore: SS: Zidi! Budeme mat koncert. zidia: Hurááááááááááá! SS: Hrat vam bude gulometne trio.
V koncentráku se na střeše opalují židi. Zezdola na ně volá esesák: "Židi, co tam děláte?" Židi: "Chytáme bronz." Esesák: "Tak pojdtě dolů. Budete chytat olovo."
Vite kdo je to roztak?... Zid, ktori prepadol roztom pece v koncentraku.
Vite, jak se pozna zidovsky autobus? NO prece ze ma vyfuk dovnitr!
Víte proč mají židi velký frňáky?? Protože vzduch je zadarmo.
Zide, co to mas na krku? Ostnaty drat. Zide, zide, ty jsi sama bizute!
Zidi, budou placky! Huraaaaaaaaaa! Prvni rada pod valec.
Žide, neschovávej se za tim bičem, vylez. Jo, aháááá, tak vono je Vás tam víc....
žide, kolik máš zubů? čtyři! ej žide ty šelmo jedna zubatá...